Spolu s asistenty Tomášem Mokruschem a Slovákem Romanem Slyškem a brankovými sudími Petrem Ardeleánem a Michalem Patákem odřídili na turnaji ve Francii dva zápasy v základních skupinách: Ukrajina - Severní Irsko a Rumunsko - Albánie. Pavel Královec tak v roli hlavního rozhodčího navázal na Václava Krondla, který byl od roku 1996 doposud posledním Čechem s píšťalkou na vrcholné fotbalové akci. Pár dní po skončení šampionátu mohl být se svým vystoupením spokojený, i když sám sebe v rozhovoru pro fotbal.cz hodnotit nechtěl.

Uteklo to rychle, na EURO už můžeme jenom vzpomínat. Jaké jsou, Pavle, vaše vzpomínky?
"Je to bezpochyby největší turnaj, na kterém jsem zatím pískal. I ve srovnání s olympijským turnajem nebo světovými šampionáty hráčů do 17 nebo 20 let. Euro dospělých je vrcholem pro národní týmy, obrovsky prestižní a důležité."

Odřídil jste dva zápasy. Jste spokojený, povedly se vám?
"Jak jsme zápasy zvládli, není otázka pro mě, to musejí zhodnotit jiní. Nějaký pocit z toho s kolegy máme, ale ten je mezi námi. Důležité je neudělat ostudu a zůstat nohama na zemi. Už to, že jsme se na Euro dostali a byli nasazeni do zápasu, je pro nás úspěch. Dvě utkání v základní skupině jsou příjemná. Všem klukům v týmu chci poděkovat, nejen za zmíněné zápasy, ale za celou přípravu před turnajem i v jeho průběhu."

Byl jste před premiérou na EURU nervóznější než jindy? Třeba ve srovnání se zápasy v Lize mistrů?
"Ano. Zodpovědnost neudělat chybu byla větší. Neudělat ostudu sobě, asociaci, UEFA i všem kolem, to bylo svazující víc než jindy."

Těžká chvíle pro vás přišla v prvním utkání Ukrajina - Severní Irsko, kdy se strhla průtrž mračen s krupobitím a vy jste zápas přerušil ...
"Některým hráčům se to nezdálo, nechtěli akceptovat přerušení hry, ale my jsme zodpovědní za jejich zdraví a nikdo nevěděl, co se bude dít a jak se bude počasí dál vyvíjet. Počkali jsme asi dvě a půl minuty v tunelu a vrátili se na hřiště."

Musel jste v některém ze zápasů řešit ještě jiný složitější moment či situaci?
"Ve druhém utkání Rumunska s Albánií tam jeden takový byl, ale víc složitějších situací k řešení měli moji asistenti. Celkově to ale nebylo nic, co by vybočovalo, nic extrémního."

Na EURU hrálo poprvé čtyřiadvacet týmů a šampionát byl dlouhý. Jak jste ho po celou dobu prožívali?
"V dějišti jsme byli od 6. června, pět dní před šampionátem jsme měli nabitých. Museli jsme zvládnout fyzickou i teoretickou přípravu, pravidlové semináře, uteklo to rychle. Když pak turnaj začal, dopoledne jsme trénovali, odpoledne sledovali zápasy, navíc jsme v Paříži měli možnost navštěvovat veškerá utkání, takže jsme viděli přímo na stadionech ještě další tři."

EURO jste spolu se svými kolegy zvládli, co dál? Je další metou světový šampionát v Rusku za dva roky?
"Teď je prvořadé zdraví. Mám problémy s kolenem, musím je vyřešit. Pak uvidím, co bude. Čeká nás seminář UEFA, možná i domácí seminář. Nadcházející klubová sezona musí být lepší než poslední jarní, ta se mi moc nepovedla. A MS 2018? Uvidíme, každopádně uděláme maximum, abychom se tam dostali. I vzpomínky na tohle EURO jsou pro nás motivací."