Rekordman Seidler: Být to na mně, zvolil bych Tomáše Vnuka
V jednatřiceti letech se stal futsalista Plzně a reprezentace Michal Seidler poosmé nejlepším futsalistou roku. Své ocenění převzal v neděli na vyhlášení 20. FORTUNA Galavečeru Našeho fotbalu.
Krátce po převzetí ocenění odpověděl Michal Seidler na několik otázek.
Michale, jaké to je stát se poosmé nejlepším futsalistou roku?
Je to krásný pocit. (směje se)
V čem byl rok 2021 z vašeho pohledu tak výjimečný? Za co jste si ocenění zasloužil?
Nejen pro mě, ale i pro celou Plzeň byl rok 2021 úžasný. Vyhráli jsme ligu jen s česko-slovenským kádrem, čehož si považuji více, než když jsem vyhrál titul ve Spartě, kde jsme měli dream team. Plzeňské působení v Lize mistrů bylo také neskutečné. Byla to pohádka.
Pro vás to byl rok se vším všudy. Získal jste titul, zahrál jste si na mistrovství světa, překonal střelecký rekord v reprezentaci a zahrál jste si elitní skupinu Ligy mistrů.
Opravdu to byl krásný rok. Nedělní galavečer je parádním zakončením. Jsem moc spokojený. Důležité je, že jsem zdravý, což si do nového roku přeji nejvíce. K tomu všemu výčtu bych dodal, že tuto cenu mohl vyhrát i Tomáš Vnuk, který měl také fantastickou sezonu. Kdyby bylo na mně, tak byl dal ocenění jemu.
Plzeňáci ovládli všechny vyhlašované kategorie. Nejlepším trenérem je Kopecký a mezi juniory vyhrál Buchta. Co říkáte na jejich umístění?
Myslím, že trenér Marek Kopecký si cenu zasloužil. Měl úžasný rok. Vyhrál, co se dalo. Kromě titulu s námi postoupil ze skupiny smrti v Lize mistrů. Nakonec jsme hráli do posledního utkání o postup do semifinále. Celý rok byl opravdu pohádkou a dlouho se na něj bude v Plzni vzpomínat. Co se týká Tomáše Buchty, tak je to hráč s velkým potenciálem. Je výborný, akorát potřebuje trochu začít mluvit. Je pořád mladý, a když bude trénovat a futsal ho bude bavit, dojde hodně daleko.
Tomáš Buchta dostal nyní svou první pozvánku do reprezentačního áčka. Má šanci se v týmu uchytit už v takto mladém věku?
Myslím si, že tam je právem. Je to typ hráče, který se ničeho nebojí. Není z ničeho vystresovaný. Má výhodu, že jsou v reprezentaci další čtyři kluci z Plzně. Určitě ho podržíme. Právem tam patří a do budoucna bude oporou.
Máte ještě nějaký velký futsalový cíl poté, co jste vyhrál téměř vše? Nebo už pomalu myslíte na sportovní důchod?
Nedá se říct, zda mám ještě nějaký cíl. Hlavně chci být zdravý a pomáhat. Nechci se házet do starého železa. Chci, aby se dařilo Plzni i reprezentaci, a abych mohl přispět nějakým gólem nebo výkony.
Přemýšlel jste, co byste chtěl dělat u futsalu po skončení kariéry?
Přemýšlel jsem. Chceme s Michalem Pavlíkem oživit futsal na Ostravsku. (směje se) Snad tam něco rozjedeme.
Cílem je tedy funkcionářská práce?
Ano. (usmívá se)
Trenérská práce vás neláká?
Samozřejmě ano. Nevadilo by mi stát se trenérem. Vyzkoušel jsem si to u dětí, když jsem si udělal B licenci ve fotbale a při futsalovém angažmá v Polsku jsem trénoval kluky u nás v Bílovci. V tomto oboru bych se našel a možná budu po kariéře opravdu trénovat.
Jak jste si užil nedělní galavečer? Byť byl omezen jen pro sto lidí.
Je velká škoda, že nemohlo přijít více lidí. Palác Žofín je nádherný. Akce by si zasloužila vyprodaný sál. I tak to bylo krásné.
Cenu vám předával Otakar Mestek. Co vám řekl?
Ota Mestek mi poblahopřál, chválil mě a popřál mi hodně štěstí do nového roku.
Co jste říkal na jeho slova? Na pódiu bilancoval a za celou svou futsalovou kariéru vyzdvihl kromě zážitků účast na mistroství světa v Brazílii.
Je pravda, že v době, kdy Ota začínal se svými futsalovými zážitky, tak já futsal ještě ani nehrál. Pokaždé, když se postoupí na mistrovství světa nebo větší akci, tak je to skvělé. Myslím si, že už to nebude tak pravidelné, jako nyní. Úroveň se zvedá a je velmi těžké se kvalifikovat na šampionáty.
Váš největší zážitek za poslední roky je právě účast na mistrovství světa v Litvě?
Nejen Litva. Kdekoliv jsme byli na turnaji venku, tak jsme měli to štěstí, že jsme dopadli dobře. Ať už to byly turnaje v Kuvajtu, Číně nebo Brazílii. Na tyhle zážitky nikdy nezapomenu. Mistrovství světa v Litvě bylo také úžasné, jen škoda, že to bylo v době pandemie, a že se hrálo v Litvě. (směje se)
Foto: Jan Tauber