Obránce Matěj Hadaš v pátek v Newportu zažil skvělou premiéru mezi „Lvíčaty“ a pokračuje v úspěšné sezoně, kdy se vypracoval mezi stabilní hráče olomoucké Sigmy. Teď zapsal další bonus na reprezentační úrovni.

Matěji, jak vnímáte svůj debutový zápas v jednadvacítce?

„Maximálně jsem si to užil. Jsem šťastný, jak to dopadlo. Hráli jsme velmi těžký zápas, ale šli jsme do něj s jasným cílem, který jsme naplnili. Věděli jsme, co je ve hře, protože každá ztráta by znamenala konec postupových nadějí. Zvládli jsme to dobře. I když vstup do zápasu nebyl nejlepší, ale postupně šlo všechno nahoru. Hodně nás nakopl první gól. Když jsme vedli o dvě branky, Wales nás zatlačil, ale až na inkasovanou branku v nastavení jsme to ustáli slušně.“

Jakou výzvu pro vás znamenalo nastoupit v základní sestavě ve chvíli, kdy český tým stál před jednoznačným úkolem zvítězit?

„Nebyli jsme v jednoduché pozici, ale úplně jsem si to do hlavy nedával. Přiznám, že jsem možná byl nervózní v den zápasu. Pak jsem to vypustil. Je to pořád fotbal, který děláte celý život a víkend co víkend hrajete těžké zápasy. Jasně, tlak jsme vnímali, byl to zápas ve smyslu buď, anebo… Ale šli jsme do něj nastavení tak, že ho zvládneme. A to se povedlo, což je nejdůležitější.“

Pomohly vám zkušenosti získané z letošní sezony, kdy jste se ve výborně hrající Sigmě usadil v základní sestavě?

„Rozhodně ano, takové věci vám dají nejvíc. Zápasová praxe na nejvyšší úrovni člověka neskutečně posouvá. Jak po mentální stránce, protože si víc věříte, i po té fotbalové. Víte, jak chodit do soubojů, kdy být důrazný a soupeře dostoupit, nebo kdy naopak odcouvat. Ale pořád se mám hodně co učit. Liga je super průprava a díky tomu, že hrávám v Sigmě, jsem dostal šanci i v jednadvacítce. Hodně si toho vážím.“

A adaptace na reprezentační úroveň?

„Nároďák je specifický, na přípravu není moc času, automatismy nejsou logicky takové jako v klubu, kde jste pohromadě každý den. Ale postupně si to sedlo, protože tady jsou výborní hráči. Upřímně jsem na začátku zápasu ve Walesu byl trochu nesvůj. Nevyšla mi první nahrávka, ale sebevědomí šlo postupně nahoru. Chytil jsem se dalšími balóny, pomohly i nějaké vyhrané osobní souboje. Podpořili mě i kluci vedle mě, mluvili jsme na sebe a zvednul jsem se. Když máte vedle sebe chytré hráče jako Vydryse (Patrik Vydra), Karu (Adam Karabec) nebo Dáňu (Kryštof Daněk), je to všechno jednodušší. V reprezentaci jsem dříve něco odehrál třeba i s Filipem Prebslem.“

V Newportu jste navíc centrem z pravé strany přispěl k důležité první brance českého týmu…

„Povedla se nám skvělá kombinace na pravé straně, a když se ke mně dostal míč, viděl jsem na druhé straně, že Jarda Harušťák s Jurasem (Matějem Juráskem) jsou proti jedinému obránci. Hary udělal dobrý souboj a Juras to celé výborně zakončil. Důležitý moment, gól nám strašně pomohl a po něm jsme měli další dobrou pasáž. Je jasné, že po tak pozitivním momentu se člověku zase hraje o dost lépe.“

Jak jste při dvoubrankovém vedení vnímal hektický závěr, kdy se Wales snížením v nastaveném čase dostal do hry a v úplném závěru ještě hrozil ze standardní situace?

„Ve druhé půli nás zatlačili, jsou silní na míči i v kombinaci. Dobře si vyskakovali do meziprostoru a vyhazovali balony do stran. Sypali k nám jeden centr za druhým a v takové situaci vám pochopitelně rychleji docházejí síly. Dlouho jsme to dobře odvraceli, až na jeden moment, kdy soupeř hezkým gólem patičkou snížil. Bylo to složité, nával hráčů ve vápně, propadnutý míč a dobře to trefili. Úplný konec jsme odehráli dobře, nesesypali se a nakonec odvrátili i ten poslední centr. Musíme být spokojení, ale samozřejmě můžeme hrát ještě lépe. Měli jsme tam slabší chvíle.Teď byla klíčová výhra, kterou máme.“

Podzim vám zatím vychází skvěle. Hrajete pravidelně v Olomouci, nyní přišel další impuls v reprezentaci. Jedete nad svůj plán?

„Dá se říci, že to je takové snové období. Cítím se výborně od začátku přípravy, v Sigmě jsme na tom fyzicky skvěle a vydařený vstup do ligy nás zvedl i po mentální stránce. Vycházejí z toho i individuální výkony, stačí se podívat třeba na Honzu Klimenta… Těžím z toho i já a nominace do nároďáku je další odměnou a velkou motivací. Teď si přeju jediné: současnou formu udržet co nejdéle to půjde.“

Už jste definitivně usazený na pravém kraji obrany?

„Od malička jsem hrál nahoře v útoku nebo z křídla. Až před nějakými dvěma lety v reprezentaci mě trenéři Holoubek s Janotkou přesunuli na krajního obránce. Jsem s tím v pohodě, cítím se tady dobře. Pořád mě to táhne dopředu, rád trhám obranu, protože to mám v sobě, ale jsem poctivej a učím se i lépe bránit. Na beku to je fajn, máte před sebou celé hřiště, nestojíte zády k bráně, i když třeba nejste tolik v zakončení. Asi už na kraji obrany zůstanu. A mám před sebou pořád hodně práce, pořád se musím učit a dostat do sebe ještě víc i tu defenzivu, abych byl ještě komplexnější.“

Jaké jsou vaše ambice v reprezentaci, v níž stále čekáte na první velký turnaj?

„V mládeži jsem zatím u postupu nebyl, chtěl bych se toho dočkat. Nepovedlo se to v sedmnáctce ani předloni s devatenáctkou. To je hrozná vzpomínka: v závěrečném kole kvalifikace jsme prohráli první zápas s Bosnou, pak porazili domácí Francii i Švédsko, ale stejně to nestačilo. Porazit takové týmy a nejít dál, hrůza… Vzalo nás to a mě to mrzí doteď. Euro se tehdy hrálo na Slovensku, ve hře byl postup na mistrovství světa dvacítek, které si zahrajete jenom jednou za život. Teď chci zažít postup s jednadvacítkou. Další turnaj je zase na Slovensku, což je obrovská motivace. A v této kategorii jde už o prvotřídní úroveň. Nechceme tam na konci sezony chybět. Pro nás všechny to může být zlom v kariéře. Teď jsem šťastný za to, co zažívám v Sigmě, ale kdo by se jednou nechtěl posunout ven do dobré zahraniční ligy…“

Jednadvacítku čeká v úterý poslední domácí zápas s Litvou a výhra by zajistila účast v baráži. Znamená výhra ve Walesu velké povzbuzení?

„Udělali jsme tady důležitý krok k našemu cíli. Ale ještě není hotovo. Viděl jsem zářijový zápas v Litvě v televizi a kluci ho zlomili až v úplném závěru. Hodně se nadřeli, Litevci bránili v hlubším bloku, a všichni si to dobře pamatují. Litva teď vyhrála i na Islandu, což není sranda. A zároveň nám pomohla, protože se už nemusíme ohlížet na zápas Islandu v Dánsku. Je to i varování, že Litevci umí zaskočit každého. Pro nás to je ale dobře, budeme v pozoru. Ale doma to musíme zvládnout, navíc i s podporou plného stadionu. Fanouškům to chceme vrátit. Strašně se těšíme, máme to jenom ve svých rukou. Chceme to zkrátka dobře dokončit a v baráži se poprat o Euro.“

Wales 21 - Česko 21 (11. 10. 2024)

Wales 21 - Česko 21 (11. 10. 2024)