Brücknerova trenérská kariéra započala v roce 1971 v rodné Olomouci, v jejíž barvách nastupoval i jako hráč. Nejvyšší soutěž si v roli kouče poprvé vyzkoušel o deset let později v Brně, největší klubové úspěchy slavil se Sigmou Olomouc, kterou v 90. letech dovedl k druhému místu v lize či do čtvrtfinále Poháru UEFA.

Na kontě má i Slovenský pohár s Interem Bratislava, naopak angažmá v Žilině, Vítkovicích nebo Drnovicích příliš úspěšná nebyla. V roce 1997 byl Brückner jmenován trenérem české reprezentace do 21 let ("Lvíčata" krátce vedl i na sklonku 80. let) a o tři roky později s ní vybojoval stříbro na evropském šampionátu.

Nejhezčí chvíle u národního týmu, který převzal v prosinci 2001, si hanácký patriot vychutnal na Euru 2004 v Portugalsku, kde Češi vypadli až v semifinále po smolné prohře s pozdějšími šampiony z Řecka. Slova chvály a uznání si Brückner vysloužil za výrazné zatraktivnění herního projevu mužstva, úspěšné začlenění řady svých bývalých svěřenců z jednadvacítky, překvapivé taktické manévry či sérii 20 zápasů bez prohry v řadě.

Milovník vážné hudby a šachových partií získal i řadu individuálních ocenění: sedmkrát zvítězil v domácí anketě Trenér roku, v roce 2003 ho Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků (IFFHS) zvolila druhým nejlepším koučem světa. O 11 let později vstoupil do Síně slávy domácího fotbalu, v roce 2019 převzal cenu Evropského hnutí fair play.

“Přeji Karlu Brücknerovi za asociaci a za celý český fotbal hlavně hodně zdraví a pohody. Na roky naší blízké spolupráce u našich reprezentací s ním nesmírně rád vzpomínám. Ať už na medailové šampionáty jednadvacítky 2000 a částečně 2002, nebo pak už jako generální sekretář svazu s áčkem na bronz z EURO 2004 a naše zatím poslední MS v roce 2006. Byla to nádherná životní zkušenost fotbalová i lidská a snad se setkáme na utkání s Gruzií v jeho domovské Olomouci," uvedl předseda FAČR Petr Fousek.