Lucie Martínková je stálicí českého týmu, poprvé oblékla reprezentační dres již 8. června 2003. Po sedmnácti letech, v kvalifikačním utkání o postup na ME proti Moldavsku, si připsala jubilejní 100. start. „První utkání v áčku bylo na Ukrajině, když jsme hrály 1:1, tenkrát dávala gól Blanka Pěničková,“ zavzpomínala na začátky. „Za největší úspěch považuji dvakrát baráž o ME, kdy jsme sice dvakrát podlehly Italkám, nicméně věřím, že se nám to už tentokrát povede a tu Evropu si vykopeme,“ přeje si jubilantka.

A na který zápas ráda vzpomíná? „Byla to remíza 0:0 ve Švédsku. Zápas to byl na jednu branku, ale my jsme tam ubojovaly nulu a byl to důležitý bod. A také utkání proti Portugalsku, kdy sestra vstřelila hattrick a my vyhrály 5:2. To bylo takové utkání, které opravdu stálo za to,“ vybavila si utkání z let 2010 a 2013.

V národním týmu patří k nejzkušenějším. „Hráčky v reprezentaci jsou zkušené, snažíme se pomoct třeba hráčkám, které jsou tu poprvé. Myslím si, že parta je zde úžasná, táhneme za jeden provaz a všechny víme, co chceme a to podívat se na ME,“ popsala.

Také Lucie však byla benjamínkem v týmu. „Vzorem pro nás byla Eva Šmeralová nebo Pavlína Ščasná, to byly prostě ikony fotbalu, kdy já jsem začínala. V reprezentaci to bylo o to snazší, že jsme je v týmu měly. Pavlína udělala celou ofenzivní část utkání a my už jsme byly pěšci, kteří se snažil být na hřišti,“ prozradila k začátkům v reprezentaci Lucie Martínková.

U reprezentace zažila také několik trenérů. „Každý má něco do sebe, je to individuální. Jeden vyniká například v komunikaci s hráčkami, jiný má skvělou taktiku. Nejlepší je samozřejmě v kombinaci toho všeho, ale já si myslím, že k tomu by měl být dobře složený realizační tým, aby to fungovalo tak jak má. Úspěch chceme všichni, vyhrát každý zápas. Abych to shrnula, každý trenér vynikal něčím jiným,“ zvolila diplomatickou odpověď.

Stovkou to nekončí. „Soustředím se na každý budoucí zápas, takže nekoukám takto dopředu. Záleží to na výkonosti a na zdraví, co dovolí,“ konstatovala skromně.

Do velkého fotbalu ji přivedl Dušan Žovinec, který byl i jejím prvním reprezentačním trenérem. „Lucku jsem poznal a znám jako velmi poctivou hráčku s velkou touho vyhrávat. Již v mladém věku jsme ji s mým bratrem přivedli z Přerova nad Labem společně s jejím dvojčetem Irenou do Sparty,“ prozradil.

Lucie si vyzkoušela i zahraniční angažmá. „Za svoji práci byly obě sestry odměněny a vyzkoušely si profesionální soutěž ve Švédsku za Örobro. Což byly, mimo Pavlíny Ščasné, jedny z prvních Češek a takové průkopnice,“ pokračoval Žovinec.

S dvojčetem Irenou procházejí kariéru společně. „Když hrají společně, je jejich výkon ještě lepší. Lucka velmi dbá na přípravu, je dobře osvalená a její životospráva je na požadované úrovni. I díky fyzické připravenosti se ji vyhýbala vážnější zranění a mohla dosáhnout této úžasné mety,“ popsal dále.



O budoucnost Lucie nemá Dušan Žovinec starosti. „Jsem rád, že přemýšlí i o etapě pokračovat ve fotbale i nadále. Nyní pomáhá trénovat dorostenky v Teplicích, což je pro ni i trochu složité skloubit s hráčskou kariérou. Určitě s ní ale počítám i do budoucna a byl by hřích, aby taková osobnost nepokračovala nadále ve Spartě, ke které má velký vztah,“ dodal.

Na několik slov o Lucii jsme se zeptali i současného reprezentačního trenéra Karla Rady. „Lucku jsem začal více vnímat, když jsem se stal u reprezentačního áčka patronem a měl jsem možnost ji poznat blíže. Je to velká osobnost domácí soutěže a reprezentace. Zkušená hráčka, která má odehráno mnoho těžkých utkání. Je motorem týmu, její velké přednosti jsou nasazení, bojovnost a žádný zápas nechce prohrát. Hodně zapracovala na emoční stránce, dříve ji znám jako impulzivnější,“ uvedl.

Do složení kádru mu zkušená česká útočnice dobře zapadá. „Mám rád v týmu rozmanitost, kde jsou různé typologie hráček. Lucka dokáže svým nasazením, agresivitou, důrazem ve vápně a hecováním spoluhráček strhnout tým a je tak obrovským přínosem.  Jde o příkladnou hráčku co se týče přístupu a nasazení v tréninku. V tom je velkým vzorem pro mladé spoluhráčky, svým chováním a nastavením, jak by se profesionálka měla chovat,“ řekl dále na její adresu.

Počet utkání v národním týmu velmi oceňuje. „Když už někdo odehraje sto utkání za národní tým, je to obrovská porce a dokazování, že dlouhodobě i výkonnostně má nějakou úroveň, aby tolik let za sebou byla členem národního týmu. Máme samozřejmě fotbalisty, kteří dosáhli tolika startů, ale v ženách je to úžasná meta,“ uzavřel povídání trenér ženské reprezentace Karel Rada.