Moje cesta k fotbalu: „Hraji od šesti let. Asi kvůli o rok starší ségře, která mě přemluvila, ať začnu s ní. Ona v 17 letech s fotbalem skončila, takže teď je to na mně… Z Vejprt jsem se přes okresní výběry dostala na několik zápasů do Chomutova a odtud šla do Slavie, kde jsem strávila pět let. Nyní hraju v Liberci, v reprezentaci jsem od výběru U17. Zároveň studuji sportovní management v Praze, takže domů do Vejprt se nyní dostanu jen málokdy. Ráda se tam potkám s kamarády a zajdu třeba na kafe.“

Fotbalové začátky: „Vzpomínám moc ráda, byla jsem v partě kluků a kamarádů. Ale občas mi to dávalo zabrat. Stala jsem se kapitánkou a někdo nemohl zkousnout, že ho na hřišti diriguje holka. Objevovaly se tam i nějaké narážky. Pak si ale všechno sedlo a kluci mě plně respektovali.“

Pozice na hřišti: „Nejprve jsem hrála střed zálohy, od nějakých devíti, deseti let jsem nastupovala v útoku a dařilo se mi střílet góly. V mladších žákyních ve Slavii jsem jich v jedné sezoně ve 12 zápasech dala 42… V poslední sezoně v Liberci jich už v nejvyšší soutěži přibylo osm, což znamenalo deváté místo v lize. V útoku se cítím nejlépe. Mým vzorem je od malička Robert Lewandowski.“

Co mě na fotbale baví: „Fotbal je prostě radost. Nejlepší je jít na hřiště a vypnout od okolního světa. Soustředit se jen na samotnou hru. Co je horší? Třeba plnění individuálních plánů mimo sezonu…“