Tehdy v domácím futsalu panovaly jiné poměry než dnes. Liga měla za sebou pět ročníků, z toho 4x zůstal titul na Moravě a tato část republiky soutěži dominovala. To se snažil prolomit pražský Defect, ke kterému se pomalu přidával i vysokomýtský Nejzbach. Liga byla téměř bez výjimky amatérskou soutěží, která se ale v roce 1997 začala prosazovat na televizní obrazovky.

Předsedou Komise futsalu byl dnešní předseda FAČR Petr Fousek a nikoho neudiví, že měl největší zásluhu na vystoupení Španělů na našich palubovkách. „Pro nás to bylo něco neuvěřitelného, Španělé byli vítězi ME 1996, zatímco my byli amatéři, kteří se měli postavit proti takovým borcům,“ vzpomíná po téměř třech desetiletích Vlastimil Bartošek, který ve své kariéře odehrál za národní tým 43 utkání. „Strašně jsem se těšil, ale zároveň obával, aby z toho nebyla velká ostuda.“

Domácí příznivci futsalu dvojzápasem, který se měl odehrát v Praze a v Brně, dlouho dopředu žili. Když v září 1997 přivezl trenér Javier Lozano španělský tým, ujal se ho český průvodce – někdejší fotbalový reprezentant Milan Luhový. Ten o pouhých pět let dříve hrál španělskou ligu za Gijón, což ho vybavilo nejen jazykově, ale měl u výpravy futsalových hvězd díky tomu přirozený respekt.  

Historicky první utkání týmu zpoza Pyrenejí v Praze hostila hala Sparty na Letné, duel řídila rozhodcovská dvojice Petřík – Lobo a na palubovce se zrodila senzace. Ne, tou nebyla výhra českého týmu, ale úspěchem byla těsná prohra 1:2 s týmem absolutní světové špičky! „Už si ze zápasu na příliš detailů nevzpomínám, ale moc jsme míč nepotkávali,“ vybavuje si Bartošek, který v ligové soutěži oblékal dres IFT Computers Ostrava. „Jen jsme poctivě bránili, skákali do střel a pomáhali Pavlovi Šilhánovi v brance.“ Gólman z Prachatic tehdy podal životní výkon. „Nechali jsme ho vyniknout, on byl navíc z ligy v prachatickém týmu zvyklý na podobnou kanonádu,“ směje se dnešní asistent české reprezentace.

Jak zápas probíhal? Za stálé převahy šli Španělé po gólu Javi Rodrigueze do vedení a pak přišla chvíle, kvůli které vzpomínáme na zápas právě s Vlastimilem Bartoškem. Utekl španělské obraně a vyrovnal na 1:1! „Matně si vzpomínám, že jsem vypíchl hráči na naší polovině míč a někde z deseti metrů jsem bodlem na bližší tyč nečekaně vyrovnal,“ vybavuje si dodnes. „Byla to neskutečná radost. Škoda, že jsme za chvíli inkasovali od Joana a v závěru neměli sílu na vyrovnání.“

Přitom „Bárta“ neměl do utkání nastoupit. „Měl jsem natažená třísla, která mi do poslední chvíle dávala dohromady nerozlučná dvojce MUDr. Zeman a masér Pavel Porkert. Když si vzpomenu na injekci přímo do třísla, kterou mi dávali, říkám si „Au“ ještě teď,“ popisuje tehdejší situaci. V době utkání byl zkušeným hráčem, oslavil již 33. narozeniny, přesto pro něj byl zápas poučný. „Tehdy jsem obdivoval Javi Rodrigueze. Byl skvělý, měl účelný pohyb a zakončení.“ První dvojutkání hrané se Španěly na domácí půdě bylo v září 1997 završeno odvetou v Brně, kterou naši hráči prohráli 0:4, když si v první půli nechali soupeře odskočit o tři góly.

Podobnému průběhu se česká reprezentace bude chtít v pátek vyhnout. Podle totožné šablony totiž probíhal i její poslední vzájemný zápas se Španělskem. „Vzpomínka na první půli osmifinále MS 2021 v Litvě ukazuje, čeho se musíme vyvarovat,“ převtělil se Vlastimil Bartošek ze vzpomínek do současné role u českého týmu a připomíná utkání, v němž naši hráči prohrávali po čtvrthodině hry 0:4. 

„Dělali jsme zbytečné chyby na vlastní polovině, chyběl nám důraz při soubojích a standardních situacích soupeře, naše přihrávky byly pomalé a měli jsme k soupeři až nezdravý respekt,“ popisuje neduhy z tehdejšího utkání, které nakonec favorit vyhrál 5:2. „Na to vše se musíme zaměřit na trénincích a konečně prolomit neúspěchy v zápasech proti Španělsku. Věřím, že by to mohlo tentokrát vyjít,“ těší se na páteční duel asistent trenéra české reprezentace Vlastimil Bartošek.

Radek Klier