Bezprostředně po skončení zápasu s Polskem vypukla na palubovce obrovská radost z postupu, jaké byly v tu chvíli vaše pocity, když jste to celé sledoval jako trenér?

Bylo to vidět i v televizi, v jakých jsem byl emocích. Byl jsem nadšený z toho, jaký výkon kluci předvedli, a z toho, že jsme postoupili a vyhráli. Nad tím, jak jsme to dokázali, jsem v tu chvíli nepřemýšlel, byly v tom jen radostné emoce.

Považujete to za jeden z vašich největších trenérských úspěchů?

Beru to tak. V novodobé historii mé futsalové kariéry je to největší úspěch. Většina lidí, kteří mi k tomu gratulovali, tak hned dodává, že jsem si to za celé dlouhé působení ve futsale zasloužil. Tak to ale já sám nevnímám, že by se mi něco mělo vracet. Mám futsal rád od začátku, vždycky jsem ho rád dělal. Vždy jsem přijímal takové výzvy. Před tím jsem působil u týmu jako asistent, pak jsem dostal možnost ho vést jako hlavní trenér. Jsem vděčný, že jsem tu možnost dostal, a jsem rád, že se nám podařilo postoupit.

V prvním zápase jste nastupovali proti Řecku, o kterém jste neměli příliš mnoho informací. Jak složité bylo se na takového soupeře připravit?

Nevím, zda to mohu prozradit, ale my jsme určité informace nakonec na poslední chvíli sehnali. Byla to trochu utajená mise, nechci to dál rozvádět. Pomohlo nám to, spadl ze mě kus balvanu, protože jsem opravdu styl řeckého výběru neznal. Byli jsme připravení hrát svoji hru a reagovat na soupeře během zápasu, ale takhle jsme už předem mohli kluky lépe nachystat. Byli jsme před zápasem klidnější.

V každém zápase někdo z kluků vzal na sebe zodpovědnost v těch rozhodujících chvílích. Proti Řecku zazářil mladý Dominik Rešetár. Co jste si říkal, když jste v titulcích viděl tohle futsalové jméno...

Já jsem vždycky říkal, že nejsme mančaft, který staví na nějakých hvězdách. Máme tým kluků, kteří hrají všichni nadoraz, v každém zápase to na sebe vezme někdo jiný, kdo rozhodne. K tomu mohu jenom říct, že smekám před všemi, kdo do téhle kvalifikace zasáhli.

Estonci první zápas s Polskem vysoko prohráli a pak šli druhý den na vás. V tu chvíli jste byli za velké favority, jenže Estonci v druhém poločase proti Polsku rychle reagovali a semkli se a přestali dostávat branky. Jak těžké bylo se na takovou zrádnou roli připravit?

My jsme věděli, že každý outsider na takovém turnaji první zápas nějakým způsobem zkusí. Vyšlo tam všechno Polákům a Estonci trochu nevěděli, do čeho jdou. Poznali to v prvním poločase proti Polsku a na druhý poločase se nastavili jinak. My jsme čekali, že proti nám budou připravení ještě lépe a budou hrát úplně odlišně. Jsem štastný, že kluci byli v tom zápase trpěliví, že jsme neinkasovali a hráli jsme až do konce zodpovědně s tím, že ta šance nakonec přijde a z ní zápas rozhodneme. Což se nakonec stalo. Byl to jeden z klíčových kroků, kluci nic nepodcenili, nepodlehli dojmu, že když Estonci dostali osm gólů od Polska, že je dostanou i od nás. Základem bylo to, že jsme poctivě zápas odbránili.

Pak už přišel rozhodující duel s Polskem. To na turnaji působilo velice vyspělým dojmem, byli sehraní, zkušení. Když se na to s odstupem času podíváte, jak se vám vůbec podařilo je porazit?

Povedlo se nám to tím, že kluci měli správně nastavenou hlavu. Vzali si k srdci všechny pokyny, které jsme k Polsku měli a kterým jsme věřili, že by na Poláky mohly fungovat. A opravdu tu připravenost na place předvedli. Poláky jsme v prvním poločase docela překvapili, hráli jsme dobře, i když jsme inkasovali, tak celá první půle byla výborná. Přesně tak, jak jsme se na to připravovali a jak jsme se domluvili, že budeme hrát. Poláci neměli tolik času na svoji hru, pohlídali jsme si pivoty, kteří před tím rozhodovali každý zápas. Tam jsme na ně vyvíjeli veliký tlak a díky tomu se Poláci nedostali téměř do žádné šance. V druhém poločase jsme zaspali trochu začátek, kdy byli Poláci lepší, ale my jsme gól neinkasovali. Bylo trochu vidět, že když se blížil konec zápasu, že se spoléhají na to, že jim remíza stačí, a ubrali na důrazu a nebyli tak nebezpeční. My jsme pak dvakrát udeřili a bylo po zápase.

V závěru se prosadil Lukáš Hromek, kterému polská hra nějakým způsobem vyhovovala. Trpělivě čekal na svoji šanci a pak je opravdu mazácky proměnil. Čekal jste to právě od něj?

Když jsem se zpětně díval na celý televizní přenos, tak jsem slyšel přestávkový rozhovor, ve kterém mluvil trenér U17 Tomáš Galia. O Lukášovi řekl, že by měl nastat jeho čas. Takže mu to trochu i přivolal. (úsměv). Jak už jsem říkal, my v týmu nemáme hvězdy, ale vždy se najde jeden hráč, kterému ten zápas sedne a dokáže ho rozhodnout. Tohle byl jeho zápas.

Brankáři Davidu Grossovi sedla všechna utkání, byl pro vás tou největší oporou?

Obrovská opora, ale musím k tomu říct, že jsme věděli, že máme dobré gólmany. Všichni tři brankáři, kteří se připravovali na kvalifikaci byli na stejné úrovni (pozn. David Gross, Tomáš Bis, Šimon Kubíček). Bylo těžké vybrat dva z nich. Nakonec jsme se rozhodli pro Davida Grosse jako jedničku a ten to úplně s přehledem zvládl, zachytal neskutečně. Nepamatuju si, kdy jsem byl při zápase tak klidný, když jsem sledoval akce soupeře. Protože mě ani nenapadlo, že by z toho mohl být gól.

Základem takového úspěchu je vždy dobře fungující realizační tým. Jak se to povedlo ho takto dobře složit?

Realizák si člověk vybírá z lidí, které dobře zná. Pro mě bylo výhodou, že jsem měl jako asistent z předchozího působení s tímto složením trenérského štábu zkušenosti, tak jsem věděl, že bych si nimi chtěl pracovat dál. Mám radost, že i oni sami s tím souhlasili. Přišel Zdeněk Sláma a David Jošt a udělala se správně nastavená parta. Myslím si, že i kluci mají z celého kvalifikačního týdne další zážitky i mimo futsal. Funguje to velice dobře, takto se tmelí tým, který dokáže takové velké věci.

Až se bude UEFA U19 Futsal EURO 15. května losovat, budete mít nějaké přání na soupeře?

Každý má nějaká přání! Došlo k některým nečekaným postupům, kdy se na úkor domácího Chorvatska kvalifikovalo Turecko, postoupilo Slovinsko. To jsou soupeři, se kterými by se jistě dalo hrát jako s Polskem. Pak jsou tam giganti jako Španělsko, Portugalsko, Itálie…zase my jsme si to v přípravě vyzkoušeli, prohráli jsme, byla by to přesto obrovská zkušenost. Zkusíme se poměřit na férovku i s nimi.

Jakou zkušeností bude vůbec celý závěrečný turnaj pro české mladé futsalisty? Budete tam vůbec poprvé…

I já tam na tak velké akci budu poprvé, pro všechny to bude obrovská zkušenost a zážitek. Přál bych si, abychom tam udělali i dobré výsledky.

Máte nějaký sen, jaký výsledek byste chtěl ze šampionátu přivézt? Co byste si přál, aby se tam stalo?

Přál bych si, abychom tam nepropadli futsalově. Věřím týmu, že i když se nám nebude tolik dařit, tak že budeme makat na maximum. Jsou to všechno bojovníci. I když třeba prohrajeme, ale všichni uvidí, že to bylo po nějakém maximálním výkonu do poslední vteřiny, tak to mě to bude těšit. Nad umístěním nepřemýšlím, náš sen byl se tam dostat. Ale není čas si něco užívat, já jsem na to kluky už připravoval. Měli jsme závěrečnou řeč po skončení kvalifikace, kde jsem jim řekl, že jim děkovat nebudu, protože naše práce není skončená a bude pokračovat na mistrovství. Po něm jim můžu poděkovat. Věřím, že to bude za další dobře odvedenou práci a reprezentaci našeho futsalu.

Ondřej Zlámal
Foto: Václav Nováček, Jan Tauber