V kolika letech jste začínal s fotbalem a kdo vás k němu přivedl?
S fotbalem jsem začínal v sedmi letech, kdy mě můj tatínek přivedl do místního klubu TJ Sokol Kylešovice.

Na jakých pozicích jste v dětství nastupoval?
To už si ani nepamatuji. Tenkrát to probíhalo tak, že nás trenéři zkoušeli na všech pozicích. Až později se člověk na nějakém postu usadil.

Dařilo se vám dávat v mládí góly?
V žáčcích ano, ale to platilo pro víc kluků. Záleželo, jaký soupeř přijel a v jaké jsme byli náladě.

Kudy vedla vaše cesta na ligové trávníky?
Z Kylešovic jsem se dostal do Opavy, odkud jsem zamířil na vojnu do Dukly Hranice. Pak zase zpátky do Opavy, která mě pustila na hostování do Třince a pak do NH Ostrava. S Opavou jsme pak postoupili z druhé ligy do první a následoval můj přesun do Baníku Ostrava.

Vzpomenete si na svůj ligový debut?
Ten proběhl tady v Opavě proti Brnu. Myslím, že jsme vyhráli 2:1 a já naskakoval na posledních dvacet minut.

A co váš první ligový gól?
Svůj první ligový gól jsem dal za Baník Ostrava na hřišti Uherského Hradiště. Libor Žůrek potáhl míč po pravé straně a odcentroval před bránu, kde jsem hlavou skóroval.

A co váš premiérový zásah v dresu dánské Kodaně?
Na něj vzpomínám moc rád, protože šlo o můj vůbec první soutěžní zápas v dresu Kodaně. Vyhráli jsme nad Lyngby 4:1 a skóroval jsem povedenou střelou z nějakých 20 metrů.

Vybavíte si i svou trefu za Mohuč?
Tak to je jednoduché, protože za ni jsem dal gól jen jeden. Bylo to v utkání se Schalke na 2:1, ale nakonec skončil zápas remízou.



Na kterou z vašich tref vzpomínáte vůbec nejraději?
Nejvíc asi člověk vzpomíná na první ligový gól. Ale každá branka, kterou vstřelíte, znamená velké emoce. A je úplně jedno, jak moc je v danou chvíli důležitá.

Co pro vás znamenalo reprezentovat Česko?
O tom sní každý malý kluk. Je to nejvíc, čeho můžete ve fotbale dosáhnout. I pro mě to byla velká čest.

Pamatujete si na svůj první reprezentační start?
Ten proběhl v přátelském utkání ve Švédsku. Nastoupil jsem do druhého poločasu a prohráli jsme tam 1:2.

A co váš první reprezentační gól?
Ten jsem dal v San Marinu, kde jsme vyhráli 3:0. Byla to střela zpoza šestnáctky.

Co vaše druhá reprezentační trefa?
Tu jsem vstřelil na libereckém stadionu proti Lotyšsku. Zvítězili jsme 4:1 a byl to krásný gól. Po standardní situaci soupeře jsme šli do protiútoku, já přeběhl celé hřiště a po přihrávce od Tomáše Necida propálil brankáře.

Získal jste titul s Baníkem i Spartou a hned třikrát s Kodaní. Jakého úspěchu v kariéře si nejvíc ceníte?
To je strašně těžké posoudit. Každý ten úspěch má nějaké své specifikum. Třeba titul s Baníkem nikdo nečekal, ve Spartě jsme pak udělali dokonce double. Nádherné období jsem samozřejmě zažil i v Kodani, kde se nám sešel kvalitní mančaft. Tři roky jsme tam hráli prim.

Co vám dalo zahraniční angažmá?
Neskutečný rozhled po životní i fotbalové stránce. Člověk si zkusí něco jiného, naučí se řeč a snaží se více komunikovat.

Co pro vás vlastně znamená gól?
Gól pro mě znamená obrovskou radost. Je to něco, co mohu sdílet přímo na hřišti se spoluhráči.

A co pro vás znamená fotbal?
Fotbal je vášeň. Když ho člověk miluje, tak ho to drží celý život.