Ambros: Jednadvacítka je překvapení, chci se tady udržet
V únoru se záložník Lukáš Ambros stal nejmladším českým hráčem, který debutoval v prestižní německé lize v barvách Wolfsburgu. Na sraz nově se tvořící reprezentace do 21 let také dorazil jako benjamínek týmu. A také jako hráč třetiligového B týmu Freiburgu. Tam odešel na hostování, aby se otrkal v dospělém fotbale.
Teď se ale Ambros, který v červnu oslavil 19. narozeniny, upíná k reprezentační výzvě. S jednadvacítkou se chystá na nový kvalifikační cyklus, před jehož startem příští úterý na Islandu „Lvíčata“ ještě ve čtvrtek 7. září v Uherském Hradišti sehrají přípravný zápas se Slovenskem.
Pro Ambrose, který pochází z nedalekého Dolního Němčí a ve Slovácku strávil část mládežnické kariéry, jde o extra prestižní záležitost.
Lukáši, byl jste překvapený, když dorazila nominace do reprezentační jednadvacítky?
„Ano, protože jsem narozený v roce 2004 a patřím tady k těm nejmladším. Byl jsem za pozvánku moc rád, ale chci se tady ukázat v tom nejlepším světle tak, aby to pro mě třeba nebyl poslední sraz. S panem trenérem Suchopárkem jsme komunikovali už několik dní před nominací, stejně jako s trenérem reprezentační dvacítky panem Šustrem s tím, že pokud nebudu v jednadvacítce, půjdu právě do dvacítky, abych měl vytížení a trenéři mě v reprezentaci viděli.“
Pocházíte z Dolního Němčí, které je nedaleko Uherského Hradiště, dějiště čtvrteční kvalifikační generálky se Slovenskem. Berete i proto zápas prestižně?
„Samozřejmě se moc těším. Ve Slovácku jsem jako mladý hrával, ale na hlavním stadionu nikdy. Ale ke klubu mám pořád vztah, stejně jako ke Slavii, kam jsem později odešel. Bude to událost, přijede spousta známých, celá rodina. Sháněli dost lístků. I pro ně to je výjimečné, stejně jako pro mě, protože si po delší době můžu zahrát doma. Moc si přeju, abychom utkání zvládli, padaly góly, hráli ofenzivní fotbal a bylo se na co dívat. Můžu mít první start za jednadvacítku a strašně rád bych nastoupil.“
Přikládáte duelu se Slovenskem velkou důležitost?
„V jednadvacítce se skládá nový tým, ale máme nějaký čas na to, abychom se vzájemně dobře poznali a dali dohromady. Je dobře, že před kvalifikací ještě jeden přípravný zápas můžeme sehrát. Kvalifikace s Dánskem, Islandem, Walesem a Litvou nebude vůbec jednoduchá, půjde o vyrovnané zápasy, ale naším cílem bude znovu uspět a pokud možno přímo z prvního místa postoupit na mistrovství Evropy. Je to velká motivace. Máme teď čas dát tým dohromady, chceme zvládnout generálku se Slovenskem a v tom nejlepším světle se představit v prvním kvalifikačním zápase na Islandu.“
Když byla řeč o domovském Dolním Němčí, tak z něj pochází také reprezentační bek David Jurásek, který v létě přestoupil z pražské Slavie do Benfiky Lisabon. Jak jste vnímal jeho příběh?
„S Davidem se samozřejmě dobře známe, máme také stejného agenta pana Kroba. V létě jsem občas zjišťoval, co se kolem přestupu děje a je super, že to dopadlo zrovna s Benfikou. Měl jsem velkou radost i za něj.“
Před několika dny jste opustil Wolfsburg a zamířil na hostování do B týmu Freiburgu. Jak tu změnu vnímáte?
„Někdo to možná bere tak, že jde o krok zpátky. Já si říkám, že udělám třeba ten jeden krok dozadu, abych potom udělal dva kroky dopředu. Upřímně, ve Wolfsburgu je obrovská konkurence a asi bych teď tolik šancí nedostával. Vyhodnotili jsme si to tak, že je lepší sbírat zkušenosti a zápasovou praxi v nižší soutěži, ale už v dospělém fotbale. Zatím jsem v něm moc neodehrál, pokud nepočítáme tréninky s áčkem Wolfsburgu v předchozích osmi měsících. A protože zde před dvěma lety B tým zrušili, hledali jsme na tuto sezonu jiné možnosti. Ve hře toho bylo víc, ale už se nedozvíme, jak by to vypadalo. Hostování ve Freiburgu mně v získávání zkušenosti mezi dospělými může jenom pomoci. Věřím, že jsme zvolili správně.“
Jaká byla sobotní premiéra ve třetí nejvyšší německé soutěži při porážce s Essenem a 25 odehraných minut?
„Porážka samozřejmě mrzí. A musíme udělat maximu, abychom se dostali z konce tabulky. Před zápasem jsem s týmem stihl jeden trénink, ale v zápase se cítil docela dobře. Pomohli mi i kluci na hřišti. Zmiňoval jsem, že ve Wolfsburgu jsem poslední sezonu trénoval s A týmem, což mi určitě prospělo, hodně se naučil od výborných hráčů a přivykl na nějaké tempo. Ale zápas je samozřejmě ještě o něčem jiném. Každopádně ve Wolfsburgu jsem toho pobral hodně a teď bych si přál to využít i v novém angažmá.“
Existuje varianta, že byste nakoukl také do bundesligového A týmu Freiburgu?
„Jde o to, jak se mi bude dařit a jak mě oni uvidí. Po sezoně mně ve Wolfsburgu končí smlouva, ale je v ní ještě opce na prodloužení. Opci chtěl při hostování i Freiburg, ale to Wolfsburg zamítl. Uvidíme, co se stane během sezony a jaké se otevřou možnosti.“
V létě jste měl napilno, kromě změny klubového dresu jste zvládl také maturitu a získal jste řidičský průkaz v Německu. Co bylo složitější?
„Asi paradoxně ten řidičák v němčině. Na maturitu jsem se chystal pečlivě, nebral ji na lehkou váhu a chtěl být nachystaný. Skončil jsem s jednou trojkou z oboru humanitní specializace. Měl jsem otázku z filozofie, což pro mě nebylo to pravé… (s úsměvem)“