Čerstvě devatenáctiletý Marek Havran na srazu jednadvacítky: Jsem za tu šanci nesmírně vděčný
Záložník Baníku Ostrava Marek Havran oslavil během aktuálního srazu reprezentace teprve devatenácté narozeniny. Mladý talent se během několika týdnů posunul z béčka Baníku až do základní sestavy ligového týmu – a teď i mezi Lvíčata trenéra Michala Bílka, která se chystají na další zápasy kvalifikace o postup na mistrovství Evropy 2027.
„Toto byl další skok v mé kariéře a jsem za to strašně vděčný. Upřímně jsem to nečekal, že budu v jednadvacítce. Když jsem viděl, že nejsem v nominaci dvacítky, říkal jsem si: tyjo, že by to fakt jako bylo?“ směje se Havran, který se o své první pozvánce do národního týmu dozvěděl přímo od reprezentačního realizačního týmu. „Psal mi pan trenér Křeček a volal pak i pan trenér Michal Bílek. Strašně si vážím, že jsem tu šanci dostal, a doufám, že ji chytnu za pačesy.“
Havranova kariéra nabrala v posledních týdnech raketové tempo. „Je to všechno hodně rychlé, v podstatě se to stalo během měsíce. Ještě nedávno jsem přemýšlel o hostování, protože jsem neměl v béčku Baníku tolik minut, kolik bych chtěl. Pak jsem se dostal do základní sestavy áčka a teď ještě reprezentace. Je to pro mě obrovská motivace, chci sbírat zkušenosti a pracovat dál,“ popisuje talentovaný záložník.
Na Bazalech, kde probíhají tréninky reprezentace do 21 let, se Havran cítí jako doma. „Je to příjemné, že tréninky máme právě tady v Ostravě. Znám to prostředí, znám i pár kluků – Kričfu (Ondřej Kričfaluši), Plankyse (David Planka) i Matěje Šína, s ním jsem byl v přípravě ještě v áčku Baníku. Jinak je to ale nový tým, poznávám všechny postupně, ale musím říct, že atmosféra je skvělá a sedí to.“
Havran si uvědomuje, že zatím stojí na začátku cesty. „Před půl rokem jsem měl první start ve druhé lize, teď hraju první ligu a jsem v jednadvacítce. Jestli za půl roku budu někde v zahraničí, tak to by byl už asi neuvěřitelný skok. Ale nesmím usnout na vavřínech, chci se zlepšovat a makat dál.“
Trenér Michal Bílek ocenil jeho schopnost hrát jeden na jednoho, což mladý záložník potvrzuje: „To je asi moje nejsilnější stránka. Umím obejít hráče, mám dobrý driblink, ale chybí mi čísla. Čísla rozhodují. Až přidám góly a asistence, můžu být klíčovým hráčem.“
Velkou oporou je mu rodina, především otec. „Taťka je ten, se kterým řeším skoro všechno. Každý krok v kariéře s ním probírám, voláme si po zápasech. Pomáhají mi i trenéři, které jsem měl a mám i nyní, ale taťka je prostě ten hlavní, kdo mě drží.“
A co očekává od aktuálního srazu, během kterého Lvíčata čekají zápasy proti Ázerbájdžánu a Bulharsku? „Já ani nepřemýšlím o tom, jestli dostanu nějaké minuty. Můj úkol je být připravený, kdyby ta šance přišla. To je teď jediné, na co myslím,“ uzavírá čerstvě devatenáctiletý talent Baníku Ostrava.
