Hrál jste na dvou evropských šampionátech v Polsku 2012 a ve Francii o čtyři roky později. Jak vidíte české šance na tom letošním?

Nejsme považováni za favority, což je role, která nám vždycky víc sedí. Skupina je sice těžká, ale na EURO si už moc vybírat nemůžete. Myslím si, že je reálná šance, abychom z ní postoupili. A kdyby se to nepovedlo? Je to jen fotbal…

Chystáte se v červnu na nějaké utkání do Německa?

Podařilo se mi sehnat lístky na úvodní zápas s Portugalskem v Lipsku, kam pojedeme fandit našim klukům. Děti to dostanou jako předčasnou odměnu za vysvědčení, které pak bude až za dva týdny. Ale ještě o tom nevědí!

Jak pracovně vypadá váš všední den?

V deset hodin vyzvedáváme studenty na gymnáziu a jdeme s nimi na trénink, který je od půl jedenácté do dvanácti hodin. Po obědě jdou zpátky do školy, ve čtyři odpoledne začíná trénink na Složišti, kde mám na starost útočníky.

Co všechno s mladými fotbalisty pilujete?

To, co se potřebují naučit, takže prakticky všechny fotbalové dovednosti. Dopolední tréninky jsou zaměřené na gymnastiku, je tam i posilovna, odpoledne je to už o fotbale. U útočníků, kterým se věnuji, je to především zakončení a střelba.

Byl jste v nedávné minulosti patronem u reprezentační „sedmnáctky“, se kterou jste absolvoval i mezistátní zápasy. Byli mladíci konkurenceschopní s evropskými vrstevníky?

Když jsem začal jezdit s týmem Radka Bejbla, tak to byl ročník, ve kterém byli Adam Karabec, Kryštof Daněk, Martin Vitík. První dva sice nejsou útočníky, ale ofenzivu mají v krvi, což potvrzují v ligových i pohárových zápasech. Potom jsem měl ještě jeden ročník u Jirky Skály. Sleduji spíš kariéru těchto kluků, které znám z juniorských reprezentací, jestli se už dostali do ligy a jak se jim v ní daří.

Šestkrát jste se stal králem ligových střelců. Vaši potencionální nástupci aktuálně „zamrzli“ v této sezoně na deseti brankách. Koho tipujete, že vyhraje?

Představoval bych si, že hlavně útočníci budou mít po dvou třetinách základní části ligy na kontě víc gólů. Fotbal se ale pořád vyvíjí a některé týmy dnes třeba hrají bez klasického hrotového útočníka. Přál bych si, aby se králem stal Kuchta ze Sparty. Myslím si, že to každopádně bude někdo ze Sparty nebo Slavie, které dávají v lize nejvíc branek.

Sledujete i české útočníky v zahraničních soutěžích?

Náš nejlepší útočník i hráč je Patrik Schick, který má jedinou smůlu, že je dost často zraněný. Proto mu musíme držet palce, aby se na jaře po dlouhé zdravotní pauze dostal do někdejší formy a na EURO v Německu to potvrdil.

Jde ve vašich fotbalových šlépějích syn Toník?

Fotbal hraje za žáky u nás v Dubném, ale asi to nebude na ligu. Nijak to doma neřešíme, důležité je, že ho fotbal baví.

Nastupujete stále za Olešník v jihočeském krajském přeboru. Jak často se dostanete na trénink se spoluhráči?

Trénujeme dvakrát v týdnu, aspoň na jednom tréninku se snažím být. Je to z Dubného osmnáct kilometrů. V Olešníku žijí rodiče, tak to při domácích utkáních vždycky spojíme s jejich návštěvou.

Po skončení profesionální kariéry jste utrpěl v derby s Hlubokou zlomeninu nohy. Jsou od té doby k vám protihráči přece jen trochu ohleduplnější?

Asi to tehdy vyplynulo ze hry, určitě to protihráč nechtěl udělat. Fotbal je kontaktní sport, spíš to někdy kluci neumějí v osobních soubojích odhadnout. Proto jsou některé jejich zákroky už za hranou. Po zlomenině nohy si už rozmýšlím, jestli do nějakého podobného souboje vůbec jít. Když se mi to stalo, tak jsem sice viděl, že do mě půjde a snažil jsem se balon přikrýt, jenže to byla taková rána, že mi přerazil nohu… Spíš jsem to neodhadl já. Hned jsem věděl, že mám zlomenou pravou nohu, protože mi v ní křuplo. Soupeř mi nejdřív říkal, že to snad tak hrozné nebylo, ale pak se omluvil.

Kolik branek jste na podzim nastřílel?

Třináct. Už jich moc nedávám, taky nehraju každý zápas. Občas mě zlobí záda, tak nenastoupím, nebo jsme s rodinou pryč. Nebo je třeba zrovna jelení říje… Člověk to hraje pro zábavu a tolik to neprožívá. Minulé jaro nás bylo málo, scházelo se nás jedenáct, dost kluků bylo i zraněných nebo zrovna v práci, tak to ani nešlo někam o víkendu odjet. Nyní nás je osmnáct, i docházka na tréninky je dobrá, takže je možné, aby si někdo vzal o víkendu volno, odjel na dovolenou. Máme to nastavené tak, abychom si v zápase všichni zahráli.

I když Olešník opakovaně hraje na špici tabulky krajského přeboru, deklarujete, že postupové ambice do divize nemáte…

V Olešníku ani není podpora vedení obce, i když chodí docela dost lidí na naše domácí zápasy. Těžko se shánějí finanční prostředky na sezonu, případný postup do divize by náklady na cestování k venkovním zápasům výrazně zvýšil. Teď po kraji jezdíme vlastními auty. A protože klub nemá ani vlastní mládež, do budoucna možná nebude za pár let ani krajský přebor v Olešníku udržitelný. Jiné kluby třeba Roudné nebo Třeboň naopak mohou sázet na vlastní odchovance. Někde za to berou hráči peníze, my hrajeme jen za večeři po domácích zápasech. Proto je zázrak, že do Olešníku nějaké mladé kluky vůbec dostaneme. Studují třeba přes týden v Praze na vysoké škole a o víkendu si jdou doma zahrát. Slyší na to, že si společně zahrajeme fotbal na našem dobrém hřišti.

A co venkovní zápasy? Nepokřikují na vás fandové domácích?

Je to, myslím, většinou v rámci normy. Občas se někde nějaký křikloun najde. Já už si tam nejdu nic dokazovat, hraju pro to, že mě to s kluky baví a že se chci hýbat. Něco jsem oproti ligové váze přibral, říkám, že je to svalová hmota… Řeším vždycky sezonu od sezony, jestli budu ještě dál pokračovat.

Jezdíte se dívat na domácí zápasy Sparty nebo i českobudějovického Dynama?

Na Dynamo se moc dívat nechodím, protože se nám to většinou kryje se zápasy Olešníku. Ale když tady hraje Jablonec nebo přijede Sparta, tak se jedu do Českých Budějovic na ligu podívat. Nebo se chce jít Toník s kamarády podívat, tak je naložím a jedeme.

Loni skončil devítiletý mistrovský půst Sparty. Překvapilo vás, jak se letenský tým během sezony pod novým koučem Brianem Priskem zvedl?

Nejen pro mě, ale, myslím, že i pro většinu sparťanů to bylo příjemné překvapení, že se z nepovedeného začátku sezony vyvrbil nakonec mistrovský titul. Taky jsem nečekal, že se na další titul bude od toho posledního v roce 2014 čekat na Letné tak dlouho. Tehdy jsme si mysleli, že se nám to povede častěji…

Asistentem byl do zimy váš někdejší jablonecký spoluhráč a dlouholetý přítel Luboš Loučka? Máte na Letnou ještě další kontakt?

Nejdřív skončil Bořek Dočkal, pak kustod Míra Kaftan, nyní Luboš Loučka. Ještě tam je z mojí éry masér „Leošek“ Maixner. Ale dnes jsou aktuální informace o Spartě, jak se říká, na každém rohu. Moje děti to sledují místo mě a když se něco nového z Letné objeví v tomto mediálním prostoru, hned mně všechno hlásí, takže jsem i díky nim v obraze. Vědí třeba už, kdy Sparta pojede v létě na soustředění.

Vizitka Davida Lafaty
  • Narozen: 18. září 1981
  • Výška: 178 cm
  • Váha: 72 kg
  • Stav: ženatý, manželka Kamila, dcera Vanda (15), syn Antonín (13)
  • Fotbalový post: útočník
  • Hráčská kariéra: TJ Olešník (1989-1991), SK/Dynamo České Budějovice (1992-2005), Škoda Xanthi (Řecko, 2005), FK Jablonec (2006-2007), Austria Vídeň (Rakousko, 2007-2008), FK Jablonec (2008-2013), Sparta Praha (2013-2018), TJ Olešník (2018-?)
  • Reprezentace: 41 zápasů, 9 gólů
  • Největší úspěchy: postup do čtvrtfinále EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině, účast na EURO 2016 ve Francii, postup do čtvrtfinále Evropské ligy (2016), český mistr (2014), vítěz Rakouského poháru (2007), vítěz Poháru České pošty (2014), vítěz Superpoháru FAČR (2014), člen Klubu ligových kanonýrů týdeníku GÓL (2011) a třetí v historickém pořadí (204 gólů), král ligových střelců (2011, 2012, 2013, 2015, 2016, 2017).

Rozhovor vyšel jako součást newsletteru Gól pro členy FAČR.