V úterý 28. května 2002 reprezentační tým do 21 let triumfoval na mistrovství Evropy a pro svoji zemí získal první a zatím také poslední zlato. Tím si letos v březnu vysloužil také jmenování do Síně slávy českého fotbalu.

Tehdejší trenér „Lvíčat“ Miroslav Beránek a fotbalový historik Jaroslav Kolář v dalším díle S REPRE DO MINULOSTI se vracejí k mimořádnému okamžiku, kde popisují také pohled do zákulisí – pro české barvy – mimořádného turnaje.

V něm Češi, navzdory špatnému vstupu, vystoupali až na úplný vrchol poté, co ve finále zdolali po penaltovém rozstřelu favorizovanou Francii. „Řadím to k nejlepším okamžikům mé trenérské kariéry,“ vzpomínal Beránek.

Šampionát provázela velká očekávání: český tým o dva roky dříve na Slovensku získal stříbrné medaile pod vedením Karla Brücknera. Ve Švýcarsku jednadvacítku vedl jeho někdejší asistent Miroslav Beránek, protože Brückner od stejného roku už vedl reprezentační „A“ tým.

Také Beránek se však mohl spolehnout na velmi silný tým: v bráně Petr Čech, obránci Zdeněk Grygera, Martin Jiránek, Radoslav Kováč, David Rozehnal či Václav Drobný, který bohužel tragicky zahynul deset let po švýcarském zlatu ve věku pouhých 32 let.

Záložní řadu táhli Lukáš Zelenka, Karel Piták, Rudolf Skácel, Štěpán Vachoušek, Petr Voříšek, Jan Polák či Tomáš Hübschman. V útoku měl kouč na výběr z Milana Baroše, který se už zabydloval v Liverpoolu, Michala Pospíšila, Tomáše Juna či Libora Žůrka. I z tohoto výčtu je patrné, jak perspektivní výběr do Švýcarska cestoval: drtivá většina hráčů později uspěla na nablýskaných zahraničních adresách a zařadila se také k oporám reprezentačního „A“ týmu.

 

Také proto byli Češi optimisty. „Jednadvacítka na turnaj jela s vizitkou deset měsíců neporaženého týmu. Před mistrovstvím navíc zvítězila 3:1 v Portugalsku a 3:0 ve Švýcarsku. Takže v roli favorita a navíc obhájců stříbra,“ vzpomínal Jaroslav Kolář, který ve Švýcarsku pracoval jako tiskový mluvčí týmu.

Hned první zápas však znamenal velkou komplikaci a prohru 0:2 s Francií. „Měli jsme málo času na přípravu. Ještě v pondělí se na Strahově hrálo finále poháru mezi Spartou a Slavií, kde bylo snad deset hráčů jednadvacítky. A ve čtvrtek jsme šli do utkání s Francií,“ přidal se Beránek, který musel mužstvo naladit tak, aby už pod velkým tlakem zvládlo zápasy s Belgií a Francií. „Po Francii jsem na kluky apeloval ve smyslu, že mistrovství pro nás začíná právě teď. A zvládli jsme to,“ uvedl Beránek.

„Zápas s Francií znamenal takové vystřízlivění, bylo třeba uhrát dva dobré výsledky k postupu. Belgii jsme porazili 1:0 a poslední zápas s Řeckem se také vyvíjel dobře: vedli jsme 1:0, ale soupeř vyrovnal a na konci přišly chvilky hrůzy, když Řekové nastřelili tyč. Ale remíza znamenala postupový výsledek,“ líčil Kolář. „Dá se říci, že jsme ze skupiny prolezli s odřenými zády,“ přidal se tehdejší kouč Beránek.

Postup do semifinále znamenal také stěhování od Ženevského jezera do Basileje, kde turnaj vrcholil. A Češi nejprve zvládli další drama, když v prodloužení udolali silnou Itálii v čele se záložníkem Andreou Pirlem.

V zápase dlouho vedli o dvě branky, čtyři minuty před koncem právě Pirlo snížil z penalty a těsně před koncem Beránkův tým inkasoval podruhé. „Říkal jsem hráčům, že když Italové v zápase podávají míče, je to dobré znamení, protože v tu chvíli prohrávají, což nám dlouho vycházelo. V závěru však vyrovnali a naši hráči byli totálně zdecimovaní. Před prodloužení jsme měli asi pět minut a já znovu cítil, že jde na hřiště tým, který prodloužení zvládne,“ popisoval Beránek.

„Lvíčata“ spasila akce střídajících žolíků: Žůrek po dlouhém sprintu předložil míč před prázdnou bránu Pospíšilovi, který třetím gólem zápas rozhodl a vstřelil svůj druhý gól v zápase. „Žůrek tehdy byl jako Forrest Gump,“ usmíval se Kolář při vzpomínce na famózní akci.

Češi ve finále zvládli reparát za vstup do turnaje v ten nejlepší moment: s favorizovanou Francií drželi krok a zápas po bezbrankovém výsledku dotáhli do penaltového rozstřelu. V něm kraloval gólman Čech: ze čtyř pokusů pustil za svá záda jediný. Naopak čeští exekutoři Pospíšil, Grygera a Skácel byli bezchybní. „Petr Čech připomněl Dominika Haška z Nagana,“ našel Kolář příměr mezi brankářskými legendami různých sportů.

Kouč Beránek si vybavuje, jak složitě před rozstřelem hledal pět střelců. „Kluci byli unavení. Hrálo se 120 minut, my vynuceně střídali dvakrát už v prvním poločase a jednou ve druhém. Tehdy byla jen tři střídání… Hráči mi říkali, že půjdou třeba jako desátí v pořadí. Nakonec jsme pět hráčů našli, Vachoušek se tehdy přesunul z pozice 5 na pozici 4. A nakonec na něj vůbec nedošlo: díky fantastickému Petrovi Čechovi a třem střelcům, kteří zachovali chladnou hlavu,“ líčil Beránek.

Tehdejší tiskový mluvčí Kolář přidává další historku, která výstižně dokumentuje právě startující velkolepou kariéru brankáře Čecha. „Po oslavách v kabině jsme šli na tiskovou konferenci, v útrobách stadionu to byla skoro nekonečná cesta. Čekal na nás sál narvaný novináři, což u jednadvacítky zažijete jednou v životě. Petr (Čech) exceloval i na tiskovce a my byli mistry Evropy,“ popisoval Kolář s úsměvem historku s brankářem, který po šampionátu odešel na svoji první zahraniční štaci z pražské Sparty do Rennes.

+34 dalších fotek