Kdo bude nejlepším střelcem FORTUNA:LIGY?

Doufám, že někdo ze Slavie.

A co kdybyste to byl vy?

Tak to bude úplně nejlepší!

Děláte něco jinak, že vám úvod sezony tak vyšel a v jedenácti ligových zápasech jste vstřelil devět gólů?

Vůbec ne. Už mám věk, kdy na nic nového stejně nepřijdu. Spíš je to i o štěstí a způsobu hry, díky kterému se dostávám do hodně šancí.

Zkušenosti v tom hrát roli nemohou?

Taky je to možné. Ale hlavně se mi povedlo několik zápasů za sebou, což člověku dodá sebedůvěru. Ale uvidíme, jak to bude na konci sezony. Když to bude takhle pokračovat, budu samozřejmě šťastný a nadšený. Teď se mi o tom mluví pěkně, ale vím, že se spousta věcí může pokazit. Může přijít třeba zranění a pak je těžké naskočit zpátky.

Sledujete, kolik gólů vám zbývá ke vstupu do Klubu ligových kanonýrů?

Abych řekl pravdu, tak vůbec. Ono taky když člověk vstřelí tři góly za sezonu, tak se tomu moc nepřibližuje. Nesledoval jsem to a sledovat nebudu.

 

Berete Klub ligových kanonýrů jako něco prestižního?

Zvuk to má. Kdyby se mi to povedlo, tak by to bylo něco neskutečného. Nevím, kolik gólů mi chybí, asi hodně… A věk přitom stoupá a konec se blíží (ke vstupu do Klubu zbývá Stanislavu Teclovi 24 gólů).

Vnímáte, že vám v kariéře pomáhá vstřícná a nekonfliktní povaha?

Nikdy jsem v žádném týmu neměl problém. Snažím se chovat tak, abych se mohl kamkoliv vrátit, lidi si mě pamatovali v dobrém a nekoukali na mě skrz prsty. Když lidi vidí, že se člověk chová slušně, tak se k němu taky chovají slušně.

Na druhou stranu to vypadá, že na hřišti byste za svůj tým položil život. Kde jste se to naučil?

To jsem měl v sobě vždycky. Nebyl jsem velký fotbalový talent, tak mi nic jiného nezbývalo. Odmala jsem měl vůli, byl jsem cílevědomý a věděl jsem, že když fotbalu něco obětuju, tak mi to fotbal vrátí. Snažím se pracovat tak, abych si po každém zápase mohl říct, že jsem pro výsledek udělal všechno. Někdy se to povede víc, někdy hůř.

Úvod této sezony vám vyšel skvěle, ale předtím jste měl i období, kdy jste byl spíš náhradník. Jak takovou pozici prožíváte?

Vždycky dělám všechno pro to, abych hrál, ale když je někdo lepší, tak mu přeci nebudu škodit. Naopak se ho snažím podpořit. Je to týmový sport. Kdybych to tak necítil, mohl jsem hrát tenis a starat se sám o sebe. Záleží mi na tom, aby klukům okolo bylo dobře a tým šlapal. Kdybych se urážel, ničemu by to nepomohlo. Naopak, kdo tohle dělá, ve finále mu to vždycky ublíží.

Mimochodem, vadí vám, když tým vyhraje, ale vy gól nedáte?

Vůbec ne, i když tohle nastavení asi přišlo i s  věkem. Ve dvaceti chce dávat góly každý – a když je nedává, je naštvaný. Teď už to mám jinak. Hlavní pro mě je, abychom vyhráli jako tým.

Víte, kolik máte mistrovských titulů?

Šest.

Rekordman Jiří Novotný jich vyhrál čtrnáct.

To už asi nedoženu, ale určitě bych ještě nějaký titul přidal rád. Slavia má kvalitní tým a byli bychom zklamaní, pokud bychom titul nevyhráli.

Máte v hlavě ještě zahraniční angažmá?

V minulosti něco ve hře bylo a něco se rýsovalo, ale prostě to nevyšlo. Teď, když mě budou chtít ve Slavii, nemám důvod odcházet. Ještě bych rád přidal pár fotbalových momentů, jako byl třeba nedávno postup přes Raków. Doufám, že mě jich ještě pár čeká.

Co pro vás znamená reprezentace?

Každý malý kluk má svůj vysněný klub a taky chce hrát za reprezentaci. Jsem vždycky rád, když se můžu v reprezentaci mihnout a užívám si každou chvíli. Se spoustou kluků z národního týmu jsem něco prožil a vždycky je moc rád vidím.

Je pro vás důležité, abyste dal gól i za reprezentaci?

Je to jeden ze zatím nesplněných snů. Dokud budu mít šanci, udělám všechno pro to, abych ten gól dal. Uvidíme, jestli se mi to splní.