Byl kapitánem mužstva, které v sezóně 1959-60 senzačně vyhrálo titul mistra ligy. Samozřejmě nechyběl v tažení Pohárem mistrů evropských zemí, které zastavila až ve čtvrtfinále FC Barcelona. Pak přišla kvalifikace na mistrovství světa v Chile 1962. Patřil do širšího výběru národního mužstva, měl smůlu, že na místě levého obránce hrál jeho kapitán Ladislav Novák. Těsně před odletem na šampionát se dostal do závěrečné 18členné nominace.

Na poslední chvíli se trenér Vytlačil rozhodl v nominaci dát přednost Tichému pro jeho univerzálnost. Zklamání bylo veliké, ale Vytlačil na Zdeňka nezapomněl. Byl pro něho jasnou jedničkou v obraně olympijského mužstva, které se kvalifikovalo na OH v Tokiu 1964.

A tak nastoupil k úvodnímu zápasu olympijského turnaje proti mužstvu Jižní Koreje (6:1). Sehrál i další zápasy ve skupině se SAR (5:1) a Brazílií (1:0). Po vítězství ve čtvrtfinále nad Japonskem (4:0) chyběl Pičman v sestavě semifinálového zápasu s NDR (2:1). Ale 23. října 1964 nastoupil ve finále olympijského turnaje v Tokiu, kdy soupeřem našeho mužstva byl silný tým Maďarska. Byl to smolný zápas, prohrávali jsme vlastní brankou Vojty a prohráli jsme i celý finálová zápas 1:2. I tak byla pro Pičmana stříbrná olympijská medaile největším úspěchem jeho fotbalové kariéry.

Pevné zdraví a životospráva, pro Zdeňka Pičmana dvě složky jeho fotbalové dlouhověkosti. Od 24. května 1959 do 22. srpna 1964 sehrál bez jediné absence 136 mistrovských zápasů v řadě. Pokračování této série „znemožnila" účast na olympiádě...

V neděli 18. srpna 1968 nastoupil v hradeckém dresu naposledy. Soupeřem Hradce byla Škoda Plzeň a tu tenkrát trénoval jeden z prvních Pičmanových spoluhráčů v Hradci - Vlastimil Chobot. Hradec prohrál 0:1, pak přišel nešťastný 21. srpen 1968. Měsíc se fotbal nehrál, Zdeněk Pičman se rozhodl ukončit svoji fotbalovou kariéru.

Zdeněk Pičman zemřel 6. července 2014.