Po něm Jan Suchopárek svoji úspěšnou trenérskou misi na půdě asociace ukončí a tým „Lvíčat“ po čtyřech letech vstoupí do nové kvalifikace už s novým koučem. 

„Cítím, že zejména z osobního hlediska po devíti letech přišel ten správný čas na změnu. Ale je před námi ještě skvělý turnaj na Slovensku. Chceme tým co nejlépe připravit a s velkou podporou našich fanoušků předvést to nejlepší, co v nás je. Žádná nostalgie teď není na místě,“ říká vicemistr Evropy z roku 1996 v rozhovoru pro www.fotbal.cz.

Trenére, jak jste dospěl k rozhodnutí ukončit svoje působení u reprezentačního týmu?

„Zrálo ve mně delší dobu. V závěru poslední kvalifikace jsem to již naznačil realizačnímu týmu jednadvacítky a dál to tolik nešířil. Ale měl jsem v hlavě, že u mě ta změna přijde a dojít k ní musí. Nehrálo roli ani to, jestli postoupíme na mistrovství Evropy. U trenéra není tak důležité přijít k týmu včas, ale poznat, kdy včas odejít. A u mě ta chvíle nastala nyní.“

Co vám přineslo devět let v pozici trenéra tří různých reprezentačních výběrů do 18, 19 a 21 let?

„Velice si vážím příležitosti být tolik let součástí reprezentačních týmů a zažít zde poměrně úspěšné období. Zažili jsme společně hodně, týmové úspěchy i neúspěchy, skvělou spolupráci s talentovanými hráči a realizačními týmy. Pro mě byla vždy prvořadá týmová soudržnost. Je prvním předpokladem dobrých výsledků. Znamenalo to velké zkušenosti, skvělé období. Ale zdaleka není konec, čeká nás Euro na Slovensku. Moc se těšíme a uděláme tam všechno pro nejlepší výsledek. Je to náš vrchol a cíl. Nerad vzpomínám na roky 2020 a 2021, které na úrovni mládežnických reprezentací zásadně poznamenala pandemie koronaviru a nemohli jsme dělat skoro nic. Ztratili jsme skoro dva roky, což pochopitelně zabrzdilo i vývoj samotných hráčů. Je to naštěstí za námi.“

Na reprezentační úrovni v pozici trenéra jste zažil hodně. A první velký turnaj hned na mistrovství světa do 20 let v Egyptě v roce 2009 v pozici asistenta trenéra Jakuba Dovalila, s nímž jste spolupracoval sedm let… 

„Mistrovství světa dvacítek v Egyptě bylo mojí první velkou akcí na trenérské lavičce u reprezentace. Evropské šampionáty jsou skvělé, ale mistrovství světa znamená ještě vyšší úroveň. Souvisí to s náročnou logistikou a cestováním, narážíte na rozmanité herní styly, které na evropské scéně nepotkáte. Tím pádem je také složitější taktická příprava na soupeře. V roce 2009 bylo shánění informací pochopitelně ještě těžší než dnes. Odehráli jsme výbornou základní skupinu, porazili Kostariku s Austrálií a remizovali s Brazílií. Takže konfrontace s mistry Střední Ameriky, Jižní Ameriky a Oceánie… Škoda osmifinálového vyřazení s Maďarskem na penalty, soupeř nakonec skončil na šampionátu třetí. I tak byl turnaj v Egyptě velkou školou se vším všudy. S Kubou Dovalilem jsme spolupracovali dlouho - sedm let, od dvacítky se přesunuli k jednadvacítce a ze získaných poznatků a zkušeností jsem hodně čerpal i v další kariéře.“

Po přesunu k jednadvacítce jste byli u semifinále ME v Dánsku v letech 2011, pak tým na domácím šampionátu v roce 2015 neprošel ze základní skupiny. A od roku 2016 jste již jako hlavní trenér převzal tým do 19 let, který o rok později na mistrovství Evropy v Gruzii došel až do semifinále.

„U jednadvacítky nás mrzelo, že jsme v letech 2011 a 2015 přišli o možnost postoupit na olympijské hry, zejména v Dánsku nás od OH v Londýně dělil poslední barážový zápas s Běloruskem. S devatenáctkou šlo o první kvalifikaci v roli hlavního trenéra u reprezentace. V červnu jsme absolvovali přípravný turnaj v Portugalsku, ze tří zápasů si odvezli skóre 9:11 a ze všeho měli spíš smíšené pocity. Klíčovým momentem byla zvládnutá první fáze kvalifikace. Tým hráčů ročníku 1998 byl vnitřně silný, měl už tehdy několik lídrů a vítězných typů. Druhou část kvalifikace jsme v Uherském Hradišti zvládli na první pohled jednoznačně a se třemi výhrami postoupili do Gruzie. Klima v mužstvu bylo fantastické, pro mě osobně šlo o první postup a možná i proto na šampionát v roce 2017 vzpomínám nejvíc. Před třicetitisícovou návštěvou jsme porazili domácí Gruzínce a došli až do semifinále. Anglie - pozdější vítěz - nás vyřadila gólem ve třetí minutě nastavení. S odstupem to je úspěch, ale všechny kluky i mě to dodnes mrzí. Angličanům jsme byli víc než vyrovnaným soupeřem.“

Další kvalifikace s reprezentací do 19 let a po dvou letech další postup na šampionát v Arménii v roce 2019, kde český tým pro změnu ze základní skupiny nepostoupil, ale znovu nechyběl mezi elitní evropskou osmičkou…

„Máme to hodně spojené s druhou fází kvalifikace v Anglii, z níž jsme dokázali projít dál. To se často nestává, nechat Anglii na její půdě za sebou... Domácí nás sice v prvním zápase porazili jasně 4:1, ale my poté zdolali 3:1 Dánsko i Řecko a překvapivě postoupili do Arménie. Na samotném turnaji nás poznamenaly absence několika stěžejních ofenzivních hráčů. Ve třech zápasech jsme vstřelili jediný gól a do semifinále nepostoupili.“ 

V roce 2021 jste se od mládežnických reprezentací posunul k jednadvacítce. Jakou změnou bylo vést elitní hráče v dorosteneckých kategoriích na úrovni U18 a U19 a přejít k týmu do 21 let?

„V reprezentaci vždy pracujete s nejtalentovanějšími hráči daného ročníku, můžete si je do týmu vybrat podle vlastního rozhodnutí. Pokud jde o dorostenecké kategorie, někteří hráči v nich třeba byli výrazní, ale přesun do dospělého fotbalu nezvládli. A málo jich nebylo. V jednadvacítce už v podstatě jde o hotové hráče, kteří mají slušné zkušenosti z ligy či zahraničí a trenérská práce je v takovém prostředí jiná. Na všech úrovních bez rozdílu věku musí platit to, že trenéři mají hráče rozvíjet, aby jejich práce dávala klukům smysl. Aby hráči měli radost - cítili se dobře na hřišti i mimo něj, o což jsme se vždy snažili. Na tom je možné skládat úspěšný tým. Pokud se dostanete na evropský šampionát a třeba na něm nepostoupíte ze skupiny, nic by končit nemělo. Kariéry hráčů pokračují, oni se musí dál vyvíjet. A stejně by měly přetrvat i naše vztahy a přátelství. Pro mě je důležitým měřítkem na úrovni mládežnických reprezentací také to, že hráči, kteří nám prošli reprezentacemi U18, 19 či 21, se prosadili až do reprezentačního áčka, kde dokonce figurují ve stěžejních rolích. Podobně jako v českých nebo zahraničních klubech.“

První kvalifikace s jednadvacítkou také skončila postupem, znovu na šampionát v Gruzii…

„Každý postup na mistrovství Evropy je nutné brát jako úspěch, je to zásluha hráčů a všech lidí kolem týmu. A platí to pro všechny kategorie! Do první kvalifikace jsme v září 2021 vstupovali bez jediného přípravného zápasu, ještě v době dobíhající pandemie. Jedním z klíčových momentů bylo vítězství v prvním utkání proti Slovinsku brankou Martina Vitíka v 88. minutě. Tým se výhrou uklidnil, postupně hodně stmelil a výsledkem byl postup na šampionát. Dramatická baráž s Islandem byla velmi náročná, ale nakonec úspěšná.“

Trenér reprezentace do 19 let Jan Suchopárek na ME 2017 po postupu do semifinále (8. 7. 2017, Tbilisi)

Jak moc vás zpětně mrzí vyřazení v základní skupině po prohře ve třetím utkání s Izraelem, v němž i případná remíza znamenala čtvrtfinálovou jistotu? Nakonec ani vítězství proti obhájci titulu z Německa nestačilo…

„Konec byl trpký. Proti Anglii jsme v prvním utkání navzdory porážce odehráli velmi slušný zápas, ale opakovaně jsme doplatili na horší finální fázi. Utkání s Německem bylo herně solidní a navíc s výborným výsledkem. Vzalo nám však spoustu sil do zápasu s Izraelem. K tomu cestování z Batumi do Kutaisi. Klíčové znovu bylo, že jsme nedokázali skórovat, stejně jako proti Anglii. Dva naše zápasy bez vstřeleného gólu rozhodly. V takových chvílích se ukazují herní kvalita, dovednosti, odvaha, možná větší zkušenost. Potkalo nás to i na jiných akcích. Vychováváme pracovité hráče, dobře takticky a kondičně připravené, jsou charakterní a týmoví… Ale postrádáme většinou top kvalitu směrem do ofenzivy a finální fáze. Některé věci jsme mohli udělat jinak, ale je to bohužel pryč. Mrzí mě to dodnes i proto, že jsme opět přišli o šanci postoupit na olympiádu. Stejně jako v roce 2011 v Dánsku.“

Také na letošní šampionát na Slovensku vedla cesta přes vítěznou baráž proti Belgii. Ceníte si toho, jak český tým zareagoval poté, co na začátku kvalifikace měl po třech zápasech na kontě jen dva body a několikrát byl na hraně vyřazení?

„Dlouho šlo všechno proti nám. Nepodařil se začátek kvalifikace, na Islandu a s Walesem nás srazily inkasované góly v úplných závěrech zápasů a měli jsme dva body ze tří zápasů. Utkání v Litvě jsme naopak zachraňovali brankou na konci my, ale po dalším utkání a debaklu v Dánsku jsme loni v září byli na pokraji vyřazení. Řešili jsme nucenou, velkou obměnu v týmu. Větší než jsme plánovali. Museli jsme upravit i herní styl a rozestavení v posledních utkáních. Ve Walesu a s Litvou už nebylo kam uhnout! Ale z kluků ta tíha možná spadla. Hráli jsme o všechno a obě utkání zvládli. Stejně jako těžkou baráž s favorizovanou Belgií, což ukázalo na velmi dobrý charakter týmu. Zlepšili jsme koncovku, podržel nás Lukáš Horníček v brance. Celkově to mělo gradaci.“

Jak se osobně těšíte na turnaj, který bude vaším posledním turnajem na reprezentační lavičce?

„Není to určitě tak, že bych cítil nějakou nostalgii a bral šampionát jinak, když po něm u mužstva skončím. Máme před sebou dva měsíce příprav, což obnáší dost práce a je třeba tým dobře nachystat po všech stránkách. Těším se na výbornou atmosféru v celém týmu, na radost ze společné přípravy na mistrovství Evropy. Chci zkrátka cítit, že to všechny kolem vás baví a makají naplno. To pro mě bylo vždy zásadní. Půjde o skvělý turnaj, už ve skupině narazíme na vynikající soupeře a my se určitě nejedeme jenom zúčastnit. Budeme spoléhat na velkou podporu našich fanoušků a chceme předvést to nejlepší, co v nás je.“

Máte plán, kudy se vaše kariéra ubere po červnovém mistrovství?

„Věci se mohou měnit rychle, po mistrovství Evropy bych si chtěl nechat nějaký čas odstup a dát pauzu. Ale nikdy nevíte, co se stane - ve fotbale to funguje obzvlášť. Nechci být u dospělého fotbalu. Teď opravdu budoucnost neřeším, věnuju se zmíněné přípravě na mistrovství Evropy, kde chceme uspět. Vím, že po šampionátu chci být blízko rodině a věnovat se jí víc, než tomu bylo doteď. Mám dvě vnoučata, třeba budu nějaký čas dědečkem na plný úvazek. Nechávám všemu volný průběh.“