Rudolf Kučera se narodil v nevelké vesnici Spytihněv u Napajedel jako druhý ze čtyř bratrů, všichni hráli fotbal, ale na Rudu neměli. V roce 1957 si jej vyhlédli pro dorostenecký tým v TJ Gottwaldov, dominantním klubu v kraji. Spolu s bratrem Josefem byli pozváni, aby odehráli přátelský zápas, 6. července 1958, přijel Spartak Praha Sokolovo! Oba Kučerové zkoušku zvládli na výbornou a stali se platnými hráči prvního mužstva. Rudolf narukoval v roce 1959 do pražské Dukly a 6. března 1960 debutoval v lize proti Dukle Pardubice a vstřelil první z tehdy sedmi branek svého týmu.

V ročníku 1960/61 už pálil naplno, 20 zápasů v lize a 17 gólů. Velkou slávu a obdiv, kromě ligových klání, získával s Duklou na věhlasném letním poháru v Americe, kde se v létě 1961 stal zaslouženě miláčkem nejen našich krajanů. Jak by ne, sázel tam gól za gólem.

Výborné výkony, skvělá technika s talentem na zakončování akcí tím nejhezčím – brankami do sítí soupeřů. Není divu, že v říjnu 1961, v jednadvaceti, přišla první nominace do reprezentace. Ta druhá znamenala účast v utkání o vše, tedy v Bruselu se Skotskem o postup na MS v Chile. Kučera nezklamal a trenér Vytlačil s ním počítal. Jenže přišlo první připomenutí, že fotbal není jen krásná cesta k nejvyšším metám, ale přináší i zlé chvíle. Zranění kolena Kučeru vyřadilo na tři měsíce a přišel o mistrovství světa. I tak v ročníku 1961/62 stihl 17 ligových klání a 13 branek.

Už na podzim, krátce po Chile, se uzdravený do reprezentace vrátil a hned dal dva góly Rakušanům a další v NDR.

I v ročníku 1962/63 šlo vše správným směrem, vedle ligy střílel i evropských pohárech. Odehrál v PMEZ čtrnáct zápasů a dal deset branek.

Ten čtrnáctý pohárový 20. listopadu 1963 snad raději aby nehrál. Přijeli sebevědomí Poláci z Gorniku Zabrze s náskokem dvou gólů a už se viděli ve čtvrtfinále. Rudolf Kučera ale hrál jako z partesu, jako by nějak tušil, že jsou to jeho poslední minuty ve vrcholovém fotbalu.

Dal gól, vzápětí Josefu Masopustovi přihrál na druhý a do šatny, aby měli horníci ze Zabrze o čem přemýšlet, jim dal třetí, už vlastně postupový. Těžko říci, co vymysleli, zda to byl úmysl, náhoda nebo osud.

Ale v 83. minutě, ve chvíli, kdy se zdálo, že vše klaplo a Dukle se povede skvělý obrat, to přišlo jako blesk z čistého nebe. Po rohovém kopu stoper Oslizlo trefil loktem Rudolfa Kučeru do spánku.

Jeden z největších talentů našeho fotbalu, hráč, který měl, ač tak mlád, už za sebou pěknou kariéru a ještě mnohem lepší na něho čekala, se probudil až ve vojenské nemocnici. Silný otřes mozku s poškozením koordinačního pohybového centra, částečně ochrnutá levá část těla – to bylo zcela neslučitelné s vrcholovým fotbalem.

Krutý fotbalový osud mu vyměřil vskutku krátký čas. Mezi ligovým debutem a posledním zápasem uplynuly tři roky, osm měsíců a čtrnáct dnů. Bylo mu dopřáno toho s fotbalem zažít a procestovat hodně, ale o mnohem více přišel. Jeho individuální bilance je impozantní. Čtyři tituly mistra, jedno vítězství v Československém poháru, tři výhry v Americkém poháru. V reprezentaci 7 utkání a 3 branky, v lize 75 zápasů a 44 branek, v PMEZ 14 utkání a 10 branek. V roce 2007 dostal nejvyšší fotbalové vyznamenání Cenu dr. Václava Jíry.

Poslední rozloučení s Rudolfem Kučerou se uskuteční v pátek 24. května od 14 hodin ve Velké obřadní síni v Praze – Strašnicích.

Foto: FK Dukla Praha