„Být tady s nejlepšími rozhodčími a sledovat, jak pracují v tréninku, jejich komunikaci a celkovou přípravu je obrovská zkušenost a motivace do další práce. Pozvánka na seminář mě ale hodně překvapila. O to víc si vážím možnosti tady být,“ uvedla Čampišová.

Pochází z Bouzova na Olomoucku, odmalička hrála fotbal, ale i vinou zdravotních problémů jen do kategorie starších žáků. „Fotbal pro mě byl vším, na hřišti jsem byla nejšťastnější, i když jsem nebyla jsem žádný velký talent. Situace se vyvinula tak, že jsem s hraním musela skončit. A rozhodcovství nabízelo variantou, jak u fotbalu zůstat, výkonnostně se posouvat a něco v něm dokázat. Postupem doby mě to strašně chytlo,“ říká Čampišová.

Od 16 let se věnuje rozhodcovství naplno, píská ženské elitní soutěže a divizní mužské zápasy. S odstupem osmi let už s úsměvem vzpomíná na těžké začátky v roli rozhodčí. „Mladší a starší přípravky ve vesnici, kde je celkově poměrně nevraživé prostředí. Jela jsem na první zápas s tím, že jsem pravidla neznala úplně perfektně. Sice je měla načtené, ale nevěděla jsem, jak ty věci uplatnit v praxi. Reakce fanoušků a rodičů, které chrání vlastní děti, na můj výkon nebyly dobré a obrečela jsem to,“ popisovala Čampišová.

„Ale zároveň si také řekla, že jeden zápas nic nedělá a šla dál. Po osmi letech jsem samozřejmě dál, člověk získává okovy, jak postupuje soutěžemi a je si samozřejmě mnohem jistější. Zároveň na sobě musím makat, mít potřebnou sebereflexi a učit se z chyb. To jsou základní věci, pokud to chci někam dotáhnout,“ popisovala Čampišová.

Je ráda, že dospěla k rozhodnutí stát se rozhodčí. „Hodně mě to naplňuje. Člověk musí hodně času obětovat třeba v tréninku, víkendy trávíte na fotbalech. Ale také to je velká životní škola. Naučíte se komunikovat s lidmi a zvládat krizové situace, kterých je v zápasech mnoho,“ říká Čampišová.

Pozice ženy – rozhodčí ve fotbale je podle ní jiná než v minulosti, kdy přítomnost ženy s píšťalkou na mužských zápasech znamenala výjimečnou událost. „Před lety to bylo jiné a asi ne úplně záviděníhodné. Teď holky pískají chlapské zápasy v mnohem větší míře. A vnímají to i diváci. Ale nic se nemění na tom, že od vás pořád očekávají dobrý výkon,“ uvedla Čampišová.

Za dosavadní vrchol rozhodcovské kariéry považuje předloňský zápas kvalifikace o postup na mistrovství světa žen mezi Walesem a Francií, na který byla delegována s hlavní rozhodčí Janou Adámkovou a asistentkou Lucií Ratajovou.

„Nepopsatelné. Když tři tisíce lidí zpívaly hymny, měla jsem husí kůži až na zádech. Přála bych si někdy pískat třeba před dvacetitisícovou návštěvou. Sny mám velké, ale zatím si je nechám pro sebe,“ dodala s úsměvem.

V civilním životě se věnuje studiu medicíny na olomoucké univerzitě. Připouští, že kloubit dva časově náročné obory není jednoduché. „K medicíně jsem tíhla vždy, viděla jsem to u svého táty, který je také lékařem a fungoval jako můj vzor. Kombinovat práci rozhodčí a studium medicíny je složité, někdy to jde hůř a někdy lépe. Strašně důležité je zázemí a podpora nejbližších. Do konce školy mi zbývá rok a půl a chtěla bych se stát praktickou lékařkou. Tento obor jde s práci rozhodčí skloubit. Obě věci mě naplňují a dělají šťastnou,“ dodává Čampišová.

+48 dalších fotek