V rozhovoru mluví o své fotbalové cestě, porovnání různých soutěží, začlenění do nového týmu, ale i o tom, jak vnímá rostoucí roli sociálních sítí nejen ve sportu, a co by ho ideálně naplňovalo za pár let.

Jak byste popsal svou fotbalovou cestu až do současnosti? Co vás k fotbalu přivedlo?

K fotbalu mě přivedla rodina, především táta a moji bratři. Od malička jsem trávil čas na hřišti, a protože u nás doma byl fotbal vždy na prvním místě, byla to pro mě přirozená cesta. Už jako malý jsem si neuměl představit, že bych dělal něco jiného. Co se týče začátků, fotbalově jsem vyrůstal v Chrudimi. Po přechodu do dospělého fotbalu jsem se dostal do „B“ týmu Chrudimi a později působil půl roku v Ústí nad Orlicí ve 3. lize. Následně jsem se vrátil do “B” týmu Chrudimi, kde jsem si připsal několik startů v druhé lize, a teď hraji ve třetiligových Živanicích.

V Živanicích jste na hostování z MFK Chrudim. S jakými cíli jste do klubu přicházel a jak zatím hodnotíte své působení?

Přišel jsem hlavně pomoci týmu a samozřejmě pravidelně hrát. Každý fotbalista chce být co nejvíc na hřišti, a to byl i můj hlavní motiv – sbírat minuty a hrát. Co se týče hodnocení, je zatím brzy na závěry, protože jsem tady relativně krátce a sezóna je teprve v běhu. Uvidíme, jak se to vyvine v dalších týdnech a měsících. Každopádně kluci v kabině mě přijali velmi dobře, takže zatím jsem spokojený.

Jaké rozdíly vnímáte mezi působením v druholigové Chrudimi a třetiligových Živanicích?

Největší rozdíl je samozřejmě v tempu hry a celkové kvalitě soutěže. Druhá liga je prostě profesionálnější ve všech ohledech – od tréninkového procesu přes nasazení hráčů až po úroveň zápasů. Ve třetí lize je také spousta kvalitních fotbalistů a klubů, ale intenzita a taktické pojetí hry jsou trochu jiné. Každá soutěž má ale své specifika a obě mají něco do sebe.

Od nové sezóny se TJ Živanice stanou týmem Slavie Praha U20. Vnímáte už teď v kabině nebo klubu nějaké změny s tím spojené?

Zatím se o tom hodně mluví, ale pro nás hráče to není nijak zásadní informace. Každý ví, že to přijde, takže spíš čekáme, jak se to celé poskládá a co to přinese. Každopádně je to velká změna pro celý klub a určitě zajímavý krok do budoucna.

Kromě fotbalu se věnujete i práci. Čemu konkrétně se profesně věnujete a jak se vám daří skloubit zaměstnání s tréninky a zápasy?

Pracuji při studiu na vysoké škole, takže je to spíš brigáda než klasické zaměstnání. Díky tomu se to dá skloubit celkem dobře. Není to vždy jednoduché, ale když člověk chce, dá se to zvládnout. Pracuji v oblasti sociálních sítí a marketingu, což asi není žádné velké překvapení.

Na sociálních sítích jste známý díky svým vtipným a nápaditým videím. Co vás k jejich tvorbě přivedlo a kde čerpáte inspiraci?

Vždycky mě bavilo něco tvořit – fotky, videa nebo jiný obsah. Že se z toho staly videa, byla vlastně spíš náhoda. Inspiraci čerpám ze všech možných stran – někdy přímo z fotbalu, někdy z věcí, které mě napadnou, nebo z videí z ciziny. Hlavní je, že mě to baví a lidé na to dobře reagují.

Vaše videa mají často velký dosah. Setkal jste se díky nim s nějakou zajímavou reakcí – ať už od spoluhráčů, trenérů nebo třeba úplně neznámých lidí během utkání?

Ano, teď se to opravdu dostalo do fáze, že na to narážím téměř každý den, hlavně na ulici. Na hřišti nebo během zápasů to ale nijak zvlášť nepociťuji, což mi vlastně vyhovuje. Když už, tak spíš při zápasech protihráči vtipkují, třeba při standardkách nebo osobním bránění, ale jinak to není nějak výrazné. Většina reakcí je pozitivních, což mě těší. Je fajn vidět, že to lidi baví a že jim to zpříjemňuje den. Zatím jsem se nesetkal s ničím negativním, protože ten obsah není nijak kontroverzní – jde prostě o běžný život a zábavu kolem něj.

Máte ambici vrátit se zpět do Chrudimi a znovu zabojovat o místo ve druhé lize? Jaké jsou vaše další fotbalové cíle?

Fotbalové ambice mám samozřejmě pořád. Kdybych je neměl, už bych se nejspíš fotbalu nevěnoval. Vrátit se do Chrudimi a zkusit se tam znovu prosadit by bylo hezké, ale uvidíme, jak se to vyvine. Každopádně se chci posouvat dál, zlepšovat se a hrát na co nejvyšší úrovni.

Jak se podle vás mění role sociálních sítí ve sportu? Je to pro hráče dnes i určitá výhoda nebo odpovědnost vůči fanouškům?

Sociální sítě dnes k fotbalu neodmyslitelně patří, a to nejen pro hráče, ale i pro kluby. Je to skvělý způsob, jak být blíž fanouškům a ukázat věci, které nejsou vidět jen ze zápasů. Zároveň je to ale i určité břemeno, protože člověk musí přemýšlet, co sdílí a jak to může být vnímáno. Většina týmů, ať už ligových nebo z nižších soutěží, dnes už umí sociální sítě využívat velmi efektivně, což nabízí zajímavý pohled do zákulisí daných klubů a to se mi celkově libí.

Hodláte na sociálních sítích působit více také jako sportovec?

Takhle přímo jsem o tom nepřemýšlel, ale mám v hlavě projekt, který by to mohl skloubit. Pokud se ho podaří realizovat, mohla by vzniknout zajímavá kombinace sportu a tvorby obsahu. To by mě určitě naplňovalo nejvíce.

A na závěr – kde byste se chtěl vidět za tři až pět let? Ve fotbale, v práci, nebo třeba v úplně jiné roli?

Ze sportovního hlediska bych se chtěl stále vidět zdravý na hřišti a hrát na co nejvyšší úrovni. Kdybych k tomu mohl dál tvořit nějaký obsah, věnovat se lidem, které mám rád, a věcem, které mě naplňují, bylo by to ideální. Nejlepší by bylo, kdyby mě jednou živilo právě to, co mě baví – ať už fotbal, nebo tvorba obsahu. Ale život je nevyzpytatelný, takže se nechám překvapit, kam mě to zavede.