Z hlediska metodicko-organizačních forem se jedná o:

Pohybové hry – zařazujeme je většinou na začátku tréninkové jednotky. Slouží k přípravě tělesného aparátu na trénink a také k emočnímu natankování. Využíváme je především při nácviku pohybu hráče bez míče a klamavých pohybů, rozvoji pohybových schopností i rychlosti reakce a pro osvojování manipulace s míčem na základní úrovni.

Průpravná cvičení – jsou charakterizována nepřítomností soupeře a předem určenými, relativně neměnnými vnějšími situačně herními podmínkami.

Herní cvičení – jsou charakterizována přítomností soupeře a buď předem určenými herními podmínkami nebo náhodně proměnlivými herními podmínkami.

Ve videu naleznete všechny 3 metodicko-organizační formy. Pro děti je klíčové, že vše je pro ně svým způsobem hra, jelikož je činnost baví a ani nevnímají, že se učí (radost z činnosti je nejdůležitějším prvkem učení). Kromě zmíněné zábavy je další výhodou těchto her, že často hráčka cvičí sama za sebe. V tomto případě nerozlišujeme výkonnostní (dovednostní i pohybové) rozdíly a jednotlivkyně má možnost se zdokonalovat nezávisle na ostatních (např. cvičení na přihrávku, ve 3cích tomu tak nemusí být na základě velkého dovednostního rozdílu). Pro trenéra je velkou výhodou, že většina her není závislá na počtu dívek, můžou se hrát v počtu 10 i 20 hráček, jen je potřeba uzpůsobit velikost hřiště a nebo v případě většího počtu cvičících udělat 2 hřiště. 

NĚKOLIK DOPORUČENÍ PRO HRY:

ČASOVÝ LIMIT

Vždy bychom si měli uvědomit, na co je hra zaměřená, podle toho volíme délku zatížení. Pokud např. chceme v pohybové hře stimulovat rychlostní schopnosti, tak by měla hra trvat několik sekund a nebo ve hře zajistit dostatek odpočinku pro další sprint. Kromě předem naplánovaného časového limitu je dalším důležitým ukazatelem pro pokračování/přerušení hry zájem dětí. Pokud vidíme, že děti nejsou v pohybu, jsou zadýchané a hra uvadá, tak ji přerušíme. Odpočinek stačí většinou krátký- v řádech desítek sekund.

ODMĚNY / TRESTY

Trenér by se měl během tréninku (i mimo něj) snažit rozvíjet i osobnostní charakteristiky, jednou z nich je rozvoj soutěživosti. Spousta her se dá hrát na body. Můžeme tím zvýšit motivaci dětí k provádění pohybových činností. Proto si jednotlivkyně počítají za úspěšné provedení 1 bod a na závěr se trenér často ptá: „Tak co holky, kolik se vám podařilo získat bodů? Získala každá aspoň jeden bod? A kdo získal více než 3?“. U těch nejmenších je běžné, že děti si body přičítají a mnohdy je nejúspěšnější ta, která vysloví počet bodů naposledy :) Pro nás, trenéry nejsou získané body příliš podstatné, zamyslet bychom se měli nad jinou věcí. Ne každá hra musí být vyhodnocena a počítána na body, když už se tak rozhodneme, tak co s vítězkou? Ptáme se i na "poraženou", která získala nejméně bodů? Doporučuji odměňovat vítězky než trestat poražené. V praxi to někdy funguje opačně. Hráčka, která získala nejméně bodů, má trest – např. 5 kliků, kotoul, dřepy s výskokem. Většinou trenér již nedohlíží na techniku těchto cvičení. Pokud chceme sebevědomé hráčky, tak se zaměřujme na vítězky – ocenit je můžeme upřímnou pochvalou nebo potleskem ostatních spoluhráček. Nezapomínejme dopřát každé hráčce jednou za čas vítězství, trenér to může ovlivnit např. rozdělením týmů do rychlostních závodů štafet.

AKTIVITA OBRÁNKYŇ

V některých hrách chceme zajistit úspěšné provedení dovednosti, ale zároveň si přejeme, aby se už jednalo více o zápasové situace. Typickým příkladem je obcházení soupeřek. Pokud budou obránkyně bránit naplno, tak bude pro útočnice těžké, aby procházely. Abychom zajistili úspěšný počet pokusů, tak to obránkyním ztížíme (při hrách se pohybují např. v pozici kraba, na čtyřech, po jedné noze, spojíme ruce pod pánví apod.). Vždy však chceme, aby všechny hráčky hrály naplno (správný návyk do velkého fotbalu). Není vhodné udílet pokyny typu: „Braň na 50%.“ Aktivitu v roli obránkyně může korigovat rodič, či trenér, ale ne hráčka (např. v roli obránkyně je trenér a on určuje svou aktivitou, kdo ho úspěšně obejde a kdo ne).

ZABALIT HRU DO POHÁDKY

Zejména pro malé děti (školička, mladší přípravka) je vhodné hry na stimulaci pohybových schopností a nácviky dovedností zabalit do pohádky. V praxi to vypadá tak, že míč se najednou stává pokladem, 4 terčíky jsou pokladnou krále a trenér je loupežníkem. Hře dáme název Lovci pokladů a děti si ji tak zapamatují. Velkou výhodou je, že na příštím tréninku stačí říct: „Jdeme hrát na Lovce pokladů,“ a děti okamžitě ví, o jakou hru se jedná (pokud ji již hrály). Pojmenování jednotlivých her nám ušetří čas i v pozdějších kategoriích. Je běžné, že i trenéři ligových klubů mají své hry pojmenované (např. Atletico, Barcelona apod.).

Vypracoval:
Mgr. Petr Vlachovský
Použitá literatura:
PLACHÝ, A., PROCHÁZKA, L. (2014). Učebnice pro trenéry dětí (4-13 let). Praha 4: Mladá Fronta a.s.
VOTÍK, J. (2001). Trenér fotbalu „B“. Praha 1: Olympia