Jakými podmínkami disponuje Linköping?
Podmínky co jsou tam a tady to se ani nedá porovnat. Ve Švédsku berou ženský fotbal na mnohem vyšší úrovni než u nás. Vybavení a možnosti se v Linköpingu už dají srovnávat s mužským fotbalem na té nejvyšší úrovni. Areál se nám moc líbil, šatny jsou na hlavním stadionu, kde hrají ženy svá mistrovská utkání. Z šatny a společenské místnosti, kde je mimo televize a velké tabule třeba i lednička a kuchyňka, jde cítit rodinná a pohodová atmosféře. Taky tam mají nonstop připravené ovoce před a po tréninku. V okolí jsou asi čtyři hrací plochy, které jsou rozprostřené kousek od stadionu. Jinak trenérů, kromě hlavního a asistenta, jsme si nějak moc nevšímaly, ale určitě tam byl trenér gólmanek a dál nevíme.

Jaký byl pro vás připravený program?
Po příletu jsme šly na oběd na hokejový stadion do V.I.P.  a poté nás čekal odpoledne trénink s juniorkou. Juniorka zde není úplně top tým a byl znát velký rozdíl mezi juniorkou a ženami. V úterý jsme měly trénink s A týmem žen, ve středu jsme měly možnost jet s A týmem žen na zápas a ve čtvrtek jsme měly zase trénink s ženami.

Zejména trénink s prvním mužstvem byl pro vás jistě velkým zážitkem?
To opravdu byl. I když tréninky nebyly úplně podle našich představ, protože byly hodně jenom taktické (předzápasové). I tak vidět profesionální tým a hráčky jak pracují a připravují se na zápas, to bylo pro nás fantastické. 

Jak na vás působily samotné hráčky, zaujala vás nějaká?
Působily na nás příjemně, vždycky se nám snažily jednotlivé cvičení v angličtině vysvětlit a v týmu panovala dobrá nálada. A nebyl moc prostoru dívat se po ostatních hráčkách, ale trošku jsme cítily, že třeba Pernella Harder je v týmu asi největší hvězdou.  Trenérům jsme nerozuměly ani slovo, když vysvětlovali cvičení atd., protože to probíhalo ve švédštině, ale působilo to na nás dobře.

Když se pokusíte porovnat úroveň Linköpingu s týmem Slovácka, v čem spatřujete největší rozdíl?
Hlavně tempo hry, práce s míčem, přenášení hry atd. je zde mnohem vyšší. Také zázemí zde mají lepší. Celkově bychom to asi shrnuly, že je to skoro jako mužský fotbal – velké tempo a fyzická a taktická vyspělost.

Může se tedy Slovácko něčím rovnat profesionálnímu týmu?
Myslíme, že samotné tréninky má Slovácko na podobné úrovni, ale to tempo a provedení je někdy jinde. Pak určitě přístup trenéru a celkový pohled na fotbal je zde velmi podobný.

A co vaše dovednosti a schopnosti v porovnání se švédskými hráčkami?
Kvůli typu tréninků jsme neměly moc možností se s nimi porovnat, ale myslíme si, že po technické stránce se s nimi rovnat můžeme, ale byl rozdíl ve fyzické vyspělosti, protože tam už to byly všechno dospělé hotové hráčky a nám je teprve šestnáct.

Co bylo z uplynulého týdne pro vás největším zážitkem?
Hlavně si zatrénovat, vidět přípravu na zápas, jak to funguje v den zápasu a samotný zápas. Vidět vše v tak kvalitním a profesionálním týmu je pro nás tím největším zážitkem a hlavně motivací do budoucna. Taky už máme trochu přehled, jaký fotbal se hraje v zahraničí a že se to s tím českým nedá moc srovnávat.

Změnila absolvovaná stáž nějakým způsobem vaše plány do budoucna? Jaké vůbec jsou?
Díky této stáži jsme se dozvěděly, jak to funguje v profesionálním ženském fotbale a strašně bychom si přály, aby se úroveň ženského fotbalu v Česku zvedla na tolik, že se třeba v budoucnu Slovácko bude blížit na úroveň takového velkého týmu jako je Linköping a hra zde bude mít tak vysoké tempo.  A taky nám dala samozřejmě obrovskou motivaci a chuť se neustále zdokonalovat, abychom k tomu mohly přispět svými výkony jak v reprezentaci, tak ve Slovácku.  Samozřejmě nás také láká si v budoucnu v nějakém takovém klubu zahrát.